Profil kapely

Lostprophets

Pontypridd, Wales, Spojené království (1997)
Alternativní rock Post-hardcore Alternativní metal Nu metal
Osobně

Objevení kapely

Kapelu Lostprophets jsem poprvé slyšel jako soundtrack k hrám Need For Speed: Underground (To Hell We Ride) a FIFA 2004 (Burn Burn). Tenkrát jsem tyto soundtracky vždy bral tak, že si je zkrátka poslechnu přímo v té hře, nikoliv, že si je seženu do přehrávače. Takže kapelu jsem bral tak, že vím o dvou skladbách, které jsou součástí PC hry.

Zlom nastal na jaře 2005, kdy jsem se bavil s hodně lidmi z xchatu a já nevím co se stalo, ale Lostprophets tam poslouchalo celkem dost lidí. Nebyl to takový ten stereotyp v podobě Korn, Limp Bizkit, Slipknot apod. Zkrátka, pro mě, celkem neznámá kapela, měla v mém rodném městě dost fanoušků.

Mezi ním byl i kamarád, se kterým jsme tenkrát někam jeli autem a on to tam pustil. Bylo to album Start Something z roku 2003. Od té doby se Lostprophets zařadili na můj seznam hodně oblíbených kapel. I když to s nim nedopadlo dobře, pořád si je rád poslechnu.

Kapela

O kapele

Historie kapely Lostprophets

Lostprophets vznikli v roce 1997 ve velšském městě Pontypridd. Kapelu založili zpěvák Ian Watkins a kytarista Lee Gaze po rozpadu své předchozí skupiny Fleshbind. Původně měl Watkins hrát na bicí, ale protože se nedařilo najít vhodného zpěváka, převzal post frontmana. K nim se připojili bubeník Mike Chiplin, kytarista Mike Lewis, baskytarista Stuart Richardson a později také DJ a klávesista Jamie Oliver.

Na přelomu tisíciletí patřili mezi nejvýraznější představitele nové vlny britského alternativního rocku. V jejich hudbě se prolínal post-hardcore, nu metal, emo i melodický alternativní rock. Díky energickým koncertům a výrazným refrénům si rychle získali fanoušky nejen ve Velké Británii, ale i ve Spojených státech.

První album The Fake Sound of Progress vyšlo v roce 2000 a představilo syrovější, tvrdší tvář kapely. Zásadní průlom ale přišel až s deskou Start Something (2004), která obsahovala hity Last Train Home, Burn Burn nebo Wake Up (Make a Move). Album se stalo mezinárodním úspěchem a otevřelo Lostprophets cestu na velká světová pódia. Sdíleli koncerty s kapelami jako Linkin Park, Deftones nebo Avenged Sevenfold.

Následující album Liberation Transmission (2006) bývá mnohými fanoušky považováno za vrchol jejich tvorby. Singl Rooftops (A Liberation Broadcast) se stal jednou z nejznámějších rockových skladeb poloviny 00. let a kapela získala několik ocenění magazínu Kerrang!.

Na deskách The Betrayed (2010) a Weapons (2012) se Lostprophets posunuli více směrem k přímočařejšímu rockovému zvuku. Přestože si udrželi početnou fanouškovskou základnu, komerční úspěch už nebyl tak výrazný jako v předchozích letech.

V prosinci 2012 byl Ian Watkins zatčen kvůli závažným trestným činům souvisejícím se sexuálním zneužíváním dětí. Kapela okamžitě zrušila veškeré koncerty a v říjnu 2013 oznámila definitivní konec. Ostatní členové veřejně uvedli, že byli Watkinsovým jednáním šokováni a že o jeho trestné činnosti neměli vědomost.

V roce 2014 založili Lee Gaze, Mike Lewis, Stuart Richardson, Jamie Oliver a Luke Johnson novou kapelu No Devotion, jejímž zpěvákem se stal Geoff Rickly z kapely Thursday. Chtěli tím navázat na svou hudební kariéru, aniž by byli spojováni s činy bývalého frontmana.

Členové kapely

  • Ian Watkins – zpěv (1997 – 2012)
    Zakládající člen a hlavní tvář Lostprophets. Jeho výrazný hlas, charisma i pódiový projev sehrály zásadní roli při vzestupu kapely. Po jeho zatčení a odsouzení se Lostprophets rozpadli. Watkins zemřel v roce 2025 při násilném incidentu ve vězení, kde si odpykával dlouholetý trest.
  • Lee Gaze – sólová kytara
    Spoluzakladatel kapely a hlavní autor kytarových riffů. Po rozpadu Lostprophets pokračoval v No Devotion a po letech několikrát veřejně promluvil o tom, jak činy Ianse Watkinse zničily celoživotní práci celé kapely.
  • Mike Lewis – rytmická kytara, doprovodný zpěv
    Původně hrál na baskytaru, později přešel na rytmickou kytaru. Významně se podílel na skládání hudby i doprovodných vokálech.
  • Stuart Richardson – baskytara
    Do kapely přišel ještě před vydáním debutového alba. Jeho pevná rytmická hra tvořila základ zvuku Lostprophets. Po rozpadu se stal členem No Devotion.
  • Jamie Oliver – klávesy, samply, DJ
    Do kapely přinesl elektronické prvky, samply a syntezátory, které byly pro zvuk Lostprophets charakteristické zejména na albech Start Something a Liberation Transmission.
  • Mike Chiplin – bicí (1997 – 2005)
    Původní bubeník, který odehrál první období existence kapely i dvě první alba.
  • Ilan Rubin – bicí (2006 – 2009)
    Americký bubeník, který nahradil Chiplina během nahrávání Liberation Transmission. Později spolupracoval mimo jiné s Nine Inch Nails a Angels & Airwaves.
  • Luke Johnson – bicí (2009 – 2013)
    Poslední bubeník Lostprophets. Odehrál období alb The Betrayed a Weapons a následně pokračoval v No Devotion.

Odkaz kapely

Navzdory tragickému konci patřili Lostprophets mezi nejúspěšnější britské rockové kapely první dekády 21. století. Prodali přibližně 3,5 milionu alb po celém světě, získali několik ocenění Kerrang! Awards a jejich skladby jako Last Train Home nebo Rooftops (A Liberation Broadcast) dodnes patří k ikonickým rockovým hitům své doby. Kvůli činům Iana Watkinse je však odkaz kapely dodnes velmi kontroverzní a její hudba bývá často vnímána právě prizmatem této události.

Co si pamatuji, tak teprve v roce 2024 (tak nějak), se kapela objevila na streamovacích platformách Spotify či Apple Music.

Lostprophets jsem vnímal jako mrtvou kapelu již na konci roku 2013, když jsem se dozvěděl o Watkinsově odsouzení na 29 let odnětí svobody + dalších 6 let dozoru po propuštění. Však by se takového věku nemusel dožít nebo by vyšel jako starý děda. Nakonec se stala první varianta dřív, než by to člověk čekal.

Kapelu No Devotion jsem zkusil, ale co ta proboha má společné s Lostprophets? Krom toho, že v ní jsou její bývalí členové? Po hudební stránce mi to absolutně nic neříkalo.

Studiová alba

  • The Fake Sound of Progress (2000)
  • Start Something (2004)
  • Liberation Transmission (2006)
  • The Betrayed (2010)
  • Weapons (2012)
Výběr

Topovky kapely

  1. Shinobi vs. Dragon Ninja
  2. To Hell We Ride
  3. Last Train Home
  4. Burn Burn
  5. Last Summer
  6. Rooftops (A Liberation Broadcast)
  7. Can´t Catch Tomorrow
  8. We Bring An Arsenal
Sdílet profil kapely
Jordi
Autor profilu

Jordi

Admin
42 publikovaných článků
Všechny články autora
Jordi je mozek, zakladatel a hlavní programátor celého projektu. Stručně řečeno: všechno, co tu funguje (nebo zrovna nefunguje), jde za ním. Hudba pro něj není jen koníček, ale celoživotní vášeň. První údery do bicích rozdal už ve čtyřech letech a rytmus mu v žilách pulzuje dodnes. Jeho absolutní domovinou je glam metal, takže ho spolehlivě najdete tam, kde hrají legendární Mötley Crüe nebo současní tahouni žánru Crashdïet.
Diskuze

0 komentářů

    Zatím tu nejsou žádné komentáře. Buď první, kdo se zapojí do diskuze.

    Reklama Reklama