Když Mötley Crüe přitvrdili: 11 nejtvrdších skladeb jejich kariéry

Mötley Crüe se během své kariéry pohybovali mezi syrovým heavy metalem, glam rockem, punkovou energií i dokonale naleštěným arénovým hard rockem. Přestože se mezi jejich nejznámější skladby řadí velké hity a balady, kapela se nikdy úplně nevzdala své tvrdší stránky.

Už debut Too Fast for Love z roku 1981 zachytil čtveřici jako hladovou klubovou kapelu z Los Angeles. O dva roky později přišlo zásadní album Shout at the Devil, na kterém se Mötley Crüe výrazně přiblížili klasickému heavy metalu. Další tvrdé skladby se ale objevovaly i v pozdějších obdobích, včetně let s Johnem Corabim za mikrofonem.

Nejdená se o top charts, ale o seznam seřazený chronologicky od data vydání.

1. Live Wire

Album: Too Fast for Love
Rok: 1981

„Live Wire“ představuje Mötley Crüe ještě před nástupem velkých produkcí, stadionových refrénů a nablýskané image. Skladba stojí na ostrém kytarovém riffu, přímočarém rytmu a neklidné energii, ve které se střetává punk, heavy metal a špinavý rock’n’roll.

Primitivnější zvuk debutu jí dodává další dávku syrovosti. Právě tady lze slyšet základ stylu, který později pomohl Mötley Crüe ovládnout scénu losangeleského Sunset Stripu.

2. Bastard

Album: Shout at the Devil
Rok: 1983

Druhá studiová deska znamenala výrazný posun k temnějšímu a metalovějšímu zvuku. „Bastard“ patří mezi její nejrychlejší a nejagresivnější momenty.

Mick Mars žene skladbu vpřed ostrým riffem, Tommy Lee udržuje vysoké tempo a Vince Neil zpívá s mladickou drzostí. Výsledkem je krátký, úderný útok bez zbytečných odboček, který připomíná, že Mötley Crüe měli v počátcích mnohem blíže k pouličnímu heavy metalu než k pozdějšímu popovému lesku.

3. Knock ’Em Dead, Kid

Album: Shout at the Devil
Rok: 1983

„Knock ’Em Dead, Kid“ má těžší tempo, hrozivé skupinové vokály a výrazně bojovnou atmosféru. Inspirací pro Nikkiho Sixxe měl být konflikt s motorkáři na Sunset Stripu, z nichž se později vyklubali policisté v utajení.

Vztek spojený s touto událostí je ve skladbě dobře slyšitelný. Nejde o bezstarostný glamrockový večírek, ale o výbušnou píseň postavenou na napětí, hněvu a mohutných kytarách.

4. Red Hot

Album: Shout at the Devil
Rok: 1983

Jedním z nejvýraznějších hráčů v „Red Hot“ je Tommy Lee. Jeho rychlé a tvrdé bubnování žene skladbu kupředu téměř thrashmetalovým způsobem, zatímco Mick Mars přidává spalující riffy a Vince Neil pronikavý vokál.

Přestože nechybí chytlavý refrén, instrumentální stránka je podstatně agresivnější než u většiny kapel, které byly později zařazovány do glammetalové škatulky. „Red Hot“ ukazuje, že rozdíl mezi raným losangeleským metalem a tehdejším thrashem nemusel být vždy tak výrazný, jak tvrdili fanoušci obou táborů.

5. Shout At The Devil

Album: Shout at the Devil
Rok: 1983

Titulní skladba druhého alba neútočí rychlostí. Její síla spočívá především v temné atmosféře, pomalu se valícím riffu a zlověstných skupinových vokálech.

Kapela buduje napětí postupně, než nastoupí celý mohutný rytmus. Mick Mars zde vytvořil jeden z nejvýraznějších riffů své kariéry a Vince Neil nad ním předvádí syrový výkon, který dokonale odpovídá provokativnímu období raných Mötley Crüe.

6. Use It or Lose It

Album: Theatre of Pain
Rok: 1985

Album Theatre of Pain přineslo větší důraz na glamrockový vzhled, rádiovější produkci a skladby jako „Home Sweet Home“ nebo předělávku „Smokin’ in the Boys Room“. Mezi uhlazenějšími položkami se však nachází i podstatně tvrdší „Use It or Lose It“.

Rychlá hra na dvojšlapku, úsečné kytary a naléhavý zpěv připomínají předchozí desku. Skladba dokazuje, že ani během rostoucího komerčního úspěchu kapela úplně neopustila své metalové základy.

7. Wild Side

Album: Girls, Girls, Girls
Rok: 1987

„Wild Side“ patří k nejznámějším skladbám celého výběru. Její tvrdost nevychází z vysokého tempa, ale z těžkého rytmu, přesných úderů bicích a sekaného kytarového motivu.

Text vykresluje temnou stránku života na losangeleské rockové scéně. Za pozlátkem, večírky a slávou se skrývají závislosti, násilí a sebedestrukce, které v této době zasahovaly i samotné členy kapely. Hudební a textová stránka se zde spojují v jednom z nejpůsobivějších okamžiků alba Girls, Girls, Girls.

8. Dr. Feelgood

Album: Dr. Feelgood
Rok: 1989

Producent Bob Rock pomohl kapele vytvořit mohutný a mimořádně přesný zvuk. Titulní „Dr. Feelgood“ je postavená na jednom z nejslavnějších riffů Micka Marse, výrazné baskytaře a obrovském rytmu Tommyho Leeho.

Skladba je dokonale produkovaná, ale zároveň neztrácí tvrdost. Místo syrového klubového útoku nabízí těžký, kontrolovaný groove, který jako by předznamenával způsob, jakým začaly na začátku devadesátých let pracovat s mohutnými kytarami i další velké metalové kapely.

9. Hammered

Album: Mötley Crüe
Rok: 1994

Odchod Vince Neila a příchod Johna Corabiho proměnily zvuk skupiny. Bezejmenné album z roku 1994 opustilo většinu glammetalových prvků a přineslo těžší, modernější a místy téměř groove metalovou podobu Mötley Crüe.

„Hammered“ patří mezi nejvýraznější příklady tohoto posunu. Corabiho chraplavý hlas se opírá o hutné riffy, zpomalené pasáže a temnou náladu. Album se po vydání nesetkalo s očekávaným komerčním úspěchem, mezi příznivci tvrdší tváře kapely si však postupně vybudovalo kultovní postavení. Deska oficiálně vyšla 15. března 1994.

10. Smoke the Sky

Album: Mötley Crüe
Rok: 1994

Ještě dál zachází „Smoke the Sky“. Podladěné kytary, hřmotné bicí a Corabiho drsný vokál vytvářejí skladbu, která má k tradičnímu glam metalu už velmi daleko.

Mick Mars zde pracuje s mimořádně těžkým zvukem a kapela si dovoluje i výrazné zpomalení. Právě závěrečné riffové pasáže bývají označovány za jeden z nejtvrdších okamžiků celé diskografie Mötley Crüe. Pro posluchače, kteří znají především „Girls, Girls, Girls“ nebo „Home Sweet Home“, může jít o překvapivou ukázku jiné podoby skupiny.

11. Let Us Prey

Album: Generation Swine
Rok: 1997

Album Generation Swine vznikalo v komplikovaném období. Na části materiálu kapela začala pracovat ještě s Johnem Corabim, před dokončením desky se však vrátil Vince Neil. Výsledkem byla stylově nejednotná nahrávka kombinující metal, alternativní rock, industriální prvky i experimentálnější produkci.

„Let Us Prey“ patří k jejím nejtvrdším skladbám. Podladěné kytary, křik, těžký rytmus a moderně pojaté zlomové pasáže odrážejí vliv alternativního metalu devadesátých let. Generation Swine oficiálně vyšlo 24. června 1997.

Mötley Crüe nebyli jen glam metal

Výběr jedenácti skladeb ukazuje, jak pestrá diskografie Mötley Crüe ve skutečnosti je. Kapela dokázala být rychlá a neuhlazená, pomalá a hrozivá i moderně podladěná. Její tvrdost navíc nezávisela pouze na hlasitosti nebo rychlosti.

Někdy ji vytvářel bojovný rytmus Tommyho Leeho, jindy těžké riffy Micka Marse, agresivní projev Vince Neila nebo hlubší a drsnější hlas Johna Corabiho. Právě méně známé skladby z let 1994 a 1997 dokazují, že nejtvrdší tvář Mötley Crüe nelze hledat pouze na slavném albu Shout at the Devil.