Rachel Bolan ze Skid Row zavzpomínal na silná slova Vinnieho Paula po smrti Dimebaga Darrella

Nečekané spojení dvou světů

Hudební historie je plná velkých momentů, které se zvenčí mohou zdát jako běžné turné, společné koncerty nebo zákulisní historky. Jenže někdy právě takové chvíle zanechají v lidech stopu na celý život. Své o tom ví baskytarista Rachel Bolan ze Skid Row, který se v podcastu Talk Is Jericho vrátil k době, kdy se cesty jeho kapely protnuly s Panterou.

Skid Row patřili na začátku devadesátých let mezi výrazné rockové formace a po vydání alba Slave to the Grind ukazovali, že rozhodně nechtějí zůstat jen ve škatulce glam či hair metalu. Když se kapela chystala na vlastní turné po společných koncertech s Guns N’ Roses, Bolan podle svých slov zatoužil vzít s sebou Panteru. Zlomovým impulsem pro něj bylo album Cowboys From Hell, kterým texaská čtveřice jasně ukázala, že přichází s mnohem tvrdším a nekompromisnějším výrazem.

Pantera ještě nebyla legendou

Pantera tehdy ještě nebyla obřím jménem, jakým se stala později. Právě proto mělo rozhodnutí Skid Row velkou váhu. Šlo o spojení dvou kapel, které na první pohled nemusely působit jako samozřejmá dvojice, ale na pódiu i mimo něj si k sobě našly cestu. Bolan vzpomínal, že jakmile se turné rozjelo, mezi muzikanty vzniklo pevné přátelství a společné chvíle byly plné humoru, energie a vzájemného respektu.

Dimebag jako nekonečný zdroj kreativity

Velkou roli v těchto vzpomínkách hraje samozřejmě Dimebag Darrell. Bolan o něm mluvil jako o mimořádně tvořivém člověku, který prakticky nikdy nevypínal. Na cestách natáčel videa, vymýšlel vlastní malé filmy a zároveň nahrával hudební nápady. Dimebag pro něj nebyl jen excelentní kytarista, ale osobnost, ze které kreativita přímo sálala.

Slova, která přišla v nejtěžší chvíli

O to bolestnější byl návrat k prosinci roku 2004, kdy byl Dimebag Darrell zavražděn během koncertu Damageplan. Na jeho pohřbu se sešlo mnoho osobností rockové a metalové scény. Mezi nimi byl i Rachel Bolan, který tam prožil rozhovor s Dimebagovým bratrem a bubeníkem Pantery Vinniem Paulem.

Právě Vinnie Paul se tehdy podle Bolanových slov obrátil k němu s poděkováním. Připomněl mu, že Skid Row kdysi vzali Panteru na turné a dali šanci kapele, která byla na tehdejší poměry extrémně tvrdá. Pro Bolana to byl silný moment. V jeho očích si Pantera vše vybojovala sama vlastní prací, talentem a odhodláním. Vinnie Paul však chtěl dát najevo, že pro něj i pro kapelu mělo tehdejší pozvání zásadní význam.

Více než jen vzpomínka na turné

Celá vzpomínka tak není jen historkou o dvou velkých kapelách. Je připomínkou toho, jak důležité mohou být momenty důvěry a podpory mezi muzikanty. Skid Row tehdy mohli vsadit na bezpečnější volbu, ale místo toho otevřeli dveře jedné z nejzásadnějších metalových kapel své generace. A i po letech, v jedné z nejbolestnějších životních chvil, to Vinnie Paul nezapomněl.

Odkaz, který zůstává

Pantera se později stala symbolem tvrdosti, síly a neústupného metalového postoje. Dimebag Darrell zůstává dodnes jedním z nejmilovanějších kytaristů metalové historie a jeho odkaz přežívá nejen v nahrávkách, ale i ve vzpomínkách lidí, kteří s ním sdíleli pódia, šatny a nekonečné hodiny na cestách. Bolanova slova ukazují, že za velkými riffy a slavnými deskami stojí i obyčejné lidské vazby, které mají někdy větší sílu než samotná sláva.