10 nejlepších rockových a metalových bubeníků podle Jordiho

Bicí jsou nástroj, který jsem vždy tak nějak ovládal a nepotřeboval jsem k tomu žádného učitele. Když jsem cvičil v pokoji v paneláku, už v tu dobu jsem vzhlížel k některým bubeníkům. Kteří to jsou a kteří mě postupem času zaujali?

Bicí byly pro mě už od mala takový ten TOP nástroj. Kopák, šroťák, přechody, plechy a do rukou paličky. Nástroj, u kterého potřebujete mít dokonale sehrané všechny čtyři končetiny. A i když třeba Rick Allen z Def Leppard dokázal po tragické nehodě hrát jen s jednou rukou, ukázal celému světu, že bubnování není jen o fyzických možnostech, ale hlavně o odhodlání.

Za svůj život jsem poslouchal stovky kapel a obdivoval desítky skvělých bubeníků. Někteří mě oslovili technikou, jiní energií a další svým přístupem k hudbě. Tohle proto není žádný objektivní žebříček. Jsou to bubeníci, kteří nejvíce ovlivnili mě samotného.

10. Lars Ulrich (Metallica)

Možná bude spousta lidí kroutit hlavou, ale Lars Ulrich u mě prostě nesmí chybět. Metallica byla jednou z kapel, které mě přivedly k tvrdší hudbě, a právě Lars byl jedním z prvních bubeníků, kterého jsem začal opravdu sledovat. Ano, často bývá kritizovaný za techniku, ale pro mě byl vždy symbolem energie, jednoduchosti a schopnosti napsat bicí, které dokonale sedí ke skladbě. Bez něj by Metallica nikdy nezněla tak, jak ji známe. Když mi byly 4, pamatuji si ty přechody v songu Hit The Lights. Už tenkrát mě to rozpumpovalo.

9. Raymond Herrera (Fear Factory)

Když jsem poprvé slyšel Fear Factory, měl jsem pocit, že za bicími sedí stroj. Raymond Herrera mě fascinoval svou přesností, rychlostí a neuvěřitelnou disciplínou. Každý úder byl přesný jako hodinky. Dodnes obdivuji, jak dokázal spojit extrémní metal s téměř mechanickou přesností.

8. Travis Barker (Blink-182)

Travis Barker je důkazem, že skvělý bubeník nemusí být omezený jedním hudebním stylem. Punk rock, hip hop, rock nebo elektronika – ve všem zní naprosto přirozeně. Obdivoval jsem jeho rychlost rukou, nápaditost i to, jak dokáže z obyčejného rytmu udělat něco, co si okamžitě zapamatujete.

7. Rob Affuso (Skid Row)

První dvě alba Skid Row jsem poslouchal opravdu často a Rob Affuso byl jedním z důvodů proč. Jeho hra byla tvrdá, ale zároveň měla rock’n’rollový náboj, který mě vždy bavil. Nikdy se nesnažil být zbytečně okázalý. Hrál přesně to, co skladba potřebovala, a právě tím si mě získal.

6. John Otto (Limb Bizkit)

Když přišel nu metal, byl John Otto jedním z bubeníků, kteří mě okamžitě zaujali. Jeho groove byl naprosto jedinečný. Kombinoval tvrdost s funky rytmy a vytvořil styl, který byl okamžitě rozpoznatelný. Když dnes slyším staré skladby Limp Bizkit, pořád mě baví sledovat, co všechno za bicími dokázal vymyslet. Za mě topovka Take A Look Around.

5. Rob Bourdon (Linkin Park)

Rob Bourdon mě ovlivnil možná víc, než si tehdy uvědomoval on sám. V době puberty jsem si na něj dost hrál. Snažil jsem se ho napodobit, jeho vystupování i celkový vzhled. Dokonce mi díky tomu kamarádi začali říkat Bombon, což byla přezdívka, která se mnou nějakou dobu zůstala.

Na jeho hře se mi líbilo, že nikdy nepotřeboval složitá sóla. Hrál čistě, přesně a vždy sloužil skladbě.

4. Racci Shay Hart (Dope)

Racci Shay Hart je pro mě jedním z nejvíce nedoceněných bubeníků rockové a metalové scény. Poprvé mě zaujal svým působením v Dope, kde mě bavila jeho tvrdá, přesná a energická hra. Později mě ještě více utvrdil o svých kvalitách v Murderdolls a také po boku Wednesday 13.

Na jeho stylu se mi vždy líbilo, že nehraje zbytečně složitě jen proto, aby ukázal techniku. Každý úder má své místo a dokonale podporuje skladbu. Jeho bubnování je razantní, má skvělý tah a přesně vystihuje syrovou energii kapel, ve kterých působil. Byl to takový šílenec za bicíma.

Jeho přezdívka byla Sketchy. A právě na něj jsem si začal tak trochu hrát už v dospělosti. Postupem času mi kamarádi začali říkat Skeči, později Skečák nebo Skéča. A je docela úsměvné, že tahle přezdívka mi vydržela až dodnes.

3. Tommy Lee (Mötley Crüe)

Tommy Lee je ztělesněním rock’n’rollu. Nejen jako bubeník, ale i jako showman. Jeho koncertní vystoupení byla vždy něco navíc. Otočné bicí soupravy, hraní hlavou dolů nebo neuvěřitelná energie na pódiu. To všechno z něj udělalo legendu.

Přitom se často zapomíná na to nejdůležitější. Tommy Lee je výborný bubeník s obrovským citem pro groove. Právě díky němu mají skladby Mötley Crüe tak charakteristický tah. A to si pamatuji doby, kdy jsem jméno Tommy Lee nemohl ani vystát.

2. Robert Ortiz (Escape the Fate)

Robert Ortiz mě zaujal hlavně tím, jak dokáže skloubit tvrdost s technickou precizností. Jeho hra je rychlá, přesná a zároveň neskutečně energická. Když poslouchám Escape The Fate, vždy mě baví, s jakou lehkostí zvládá i velmi náročné pasáže.

Patří mezi bubeníky, které si dokážu pustit jen proto, abych poslouchal jejich práci za soupravou. U něj je bezvadná hlavně ta tvrdost.

1. Randy Castillo (Ozzy Osbourne)

Pokud bych měl vybrat jediného bubeníka, který mě ovlivnil nejvíce, je to bez jakýchkoliv pochyb Randy Castillo.

Jeho styl hraní měl všechno. Obrovskou energii, technickou vyspělost, cit pro skladbu i neskutečné charisma. Nikdy jsem neměl pocit, že by hrál jen proto, aby ukázal, co všechno umí. Vždy hrál pro písničku.

Nejvíce jsem ho poznal díky jeho působení u Ozzyho Osbourna a později také v Mötley Crüe. Přestože přišel po Tommym Leem, dokázal si získat respekt fanoušků i muzikantů po celém světě.

Právě Randy Castillo je pro mě bubeníkem, ke kterému jsem vždy nejvíce vzhlížel. Jeho hra mě inspirovala nejvíce ze všech a dodnes ho považuji za jednoho z nejlepších rockových bubeníků všech dob.

A jaký je váš žebříček?

Každý fanoušek rocku a metalu má své hudební hrdiny. Tohle jsou ti moji. Možná vám v seznamu chybí Mike Portnoy, Joey Jordison, Dave Lombardo nebo Neil Peart. A je to naprosto v pořádku.

Hudba je totiž hlavně o emocích. A právě tihle bubeníci ve mně zanechali tu největší stopu.

Kdo je vaším nejoblíbenějším rockovým nebo metalovým bubeníkem? Podělte se o svůj žebříček v komentářích.