The Dirt: Kniha, která ze mě na chvíli udělala čtenáře

Nikdy jsem nebyl člověk, který by dokázal celé hodiny sedět s knihou v ruce. Vlastně se bez jakéhokoliv přehánění přiznám, že jsem za celý život přečetl od začátku do konce pouze dvě knihy. Tou první byla The Dirt, po níž následovaly Heroinové deníky Nikkiho Sixxe.

A právě o první jmenované si dnes něco povíme.

Kniha, od které jsem se nedokázal odtrhnout

Když jsem The Dirt poprvé otevřel, rozhodně jsem nečekal, že ji skutečně dočtu. Znám se. U většiny knih mě počáteční nadšení opustí po několika desítkách stran a titul pak skončí někde odložený. Tady se ale stalo něco úplně jiného.

Do příběhu Mötley Crüe jsem se začetl prakticky okamžitě.

The Dirt vznikla jako společná autobiografická výpověď členů Mötley Crüe za spolupráce spisovatele a novináře Neila Strausse. Jednotlivé události v ní navíc často sledujeme z několika různých pohledů. Každý člen kapely si totiž některé situace pamatuje trochu jinak a někdy se jejich vzpomínky rozcházejí opravdu zásadně.

Právě to mě na knize bavilo nejvíc. Nepůsobil na mě jen jako uhlazená biografie, ve které se slavní muzikanti ohlížejí za vlastní kariérou a snaží se před čtenářem vypadat co nejlépe. Naopak. Člověk měl chvílemi pocit, že sedí s kapelou někde v zákulisí a poslouchá příběhy, které by možná vůbec neměly opustit místnost.

Věci, které tehdy nebyly na internetu

Dnes máme prakticky všechno na dosah ruky. Stačí zadat jméno kapely do vyhledávače a okamžitě na nás vyskočí rozhovory, dokumenty, staré fotografie, videa, podcasty nebo rozbory jednotlivých událostí.

Když jsem ale četl The Dirt, našel jsem v ní spoustu informací, o kterých jsem do té doby vůbec nevěděl. Nebyly běžně rozebírané na internetu a člověk na ně nenarazil v každém druhém článku o Mötley Crüe.

Najednou přede mnou nestála pouze slavná kapela obklopená alkoholem, drogami, večírky a ženami. Začali se přede mnou objevovat čtyři konkrétní lidé se svými problémy, komplexy, rodinnými traumaty, špatnými rozhodnutími i následky, před kterými už nešlo utéct.

Některé pasáže byly neuvěřitelné, jiné vtipné a další vyloženě odporné nebo smutné. Především ale působily lidsky. The Dirt mi ukázala, že za legendárními fotografiemi a velkými koncerty se často skrýval mnohem temnější příběh, než jaký jsme viděli zvenčí.

Film byl skvělou připomínkou, ale knihu nahradit nemohl

V roce 2019 se příběh Mötley Crüe dostal také na obrazovky prostřednictvím filmové adaptace od Netflixu. Film režíroval Jeff Tremaine a hlavní členy kapely ztvárnili Douglas Booth, Iwan Rheon, Colson Baker a Daniel Webber.

Byl jsem rád, že The Dirt konečně dostala také filmovou podobu. Pro mnoho lidí se právě snímek stal prvním opravdovým setkáním s příběhem Mötley Crüe. Film má energii, humor, hudbu i několik velmi silných okamžiků.

Přesto pro mě nikdy nemohl nahradit pocit, který jsem měl při prvním čtení knihy.

Celou The Dirt nebylo možné nacpat do jednoho filmu ani omylem. Některé události musely být zkráceny, jiné spojeny dohromady a další se na obrazovku nedostaly vůbec. Film navíc musí rychle postupovat kupředu, zatímco kniha má prostor zastavit se u jednotlivých období, vztahů a problémů mnohem podrobněji.

Právě v těchto detailech se často ukrývaly nejzajímavější části celého příběhu.

Po dočtení už jsem kapelu vnímal jinak

The Dirt ze mě sice pravidelného čtenáře neudělala, ale dokázala něco, co se žádné jiné knize před ní nepovedlo. Přinutila mě pokračovat dál, protože jsem potřeboval vědět, co přijde na další stránce.

Zároveň změnila způsob, jakým jsem Mötley Crüe vnímal. Jejich skladby pro mě najednou nebyly jen hudbou. Za některými z nich jsem viděl konkrétní období, rozhádané vztahy, závislosti, osobní tragédie i boj o přežití kapely, která několikrát působila, jako by se měla definitivně rozpadnout.

Kniha také ukazuje, že rock’n’rollový životní styl může z dálky vypadat jako nekonečný večírek, ale jeho skutečná cena bývá mnohem vyšší. Za slávou, penězi a vyprodanými koncerty se skrývaly situace, které bych rozhodně nechtěl zažít na vlastní kůži.

K The Dirt se ještě vrátíme

The Dirt pro mě nebude pouze knihou o Mötley Crüe. Zůstane knihou, která dokázala zaujmout člověka, jenž prakticky vůbec nečte. Dodnes si pamatuji, jak jsem otáčel další stránky a objevoval příběhy, o kterých jsem do té doby neměl ani tušení.

A protože se velká část knihy do filmové adaptace jednoduše nevešla, rozhodně se k ní na Viperře ještě vrátíme.

Postupně bych chtěl vytáhnout několik zajímavých událostí a detailů, které ve filmu buď chyběly úplně, nebo v něm dostaly jen minimum prostoru. Některé jsou šílené, jiné překvapivé a další ukazují členy Mötley Crüe úplně jinak, než jak je známe z pódia.

The Dirt totiž není jen příběhem jedné divoké kapely. Je to pořádně špinavá jízda, ve které se sláva, přátelství, drogy, hudba, tragédie a černý humor míchají dohromady způsobem, na který se nezapomíná.