Rocker: Když se obyčejný fanoušek probudí jako zpěvák nejslavnější metalové kapely

Některé hudební filmy si člověk pustí jednou, ocení herecké výkony a dál se k nim nevrací. Rocker, v originále Rock Star, je pro mě úplně jiný případ. Dodnes jej považuji za jeden z nejlepších hudebních filmů vůbec.

Možná není dokonale realistický a některé okamžiky jsou záměrně přehnané. Přesto dokáže zachytit něco, čemu každý skutečný hudební fanoušek rozumí. Ten neuvěřitelný sen, že vám jednoho dne zavolají členové vaší nejoblíbenější kapely a nabídnou vám místo za mikrofonem.

Film z roku 2001 natočil režisér Stephen Herek podle scénáře Johna Stockwella. Hlavní role ztvárnili Mark Wahlberg a Jennifer Aniston. Původní filmovou hudbu složil Trevor Rabin, známý také jako člen skupiny Yes a autor hudby k filmům Armageddon, 60 sekund nebo Lovci pokladů.

Od opraváře kopírek k životnímu konkurzu

Chris Cole žije v Pittsburghu, přes den opravuje kopírky a večer se proměňuje ve zpěváka tribute kapely Blood Pollution. Jeho životní posedlostí jsou Steel Dragon, fiktivní britská metalová skupina, jejíž skladby, kostýmy i pódiová gesta se snaží napodobovat do posledního detailu.

Chris nechce hudbu Steel Dragon pouze hrát. Chce být přesnou kopií jejich zpěváka Bobbyho Beerse. Když se jeho spoluhráč Rob pokusí do jedné skladby vložit vlastní kytarové sólo, Chris to vnímá téměř jako zradu. Právě v tom se skrývá důležité téma celého filmu. Chris má obrovský talent, ale zatím nemá vlastní hudební tvář.

Po hádce je z Blood Pollution vyhozen. Zdá se, že přišel o jedinou věc, která pro něj měla skutečný význam. Jenže krátce nato zazvoní telefon. Steel Dragon hledají nového zpěváka a někdo z jejich okolí viděl záznam Chrisova vystoupení.

Sen, který by většina fanoušků považovala za nemožný, se náhle stává skutečností.

Příběh inspirovaný zpěvákem Judas Priest

Základní myšlenka filmu byla inspirována skutečným příběhem Tima „Rippera“ Owense. Ten zpíval v tribute kapele Judas Priest a v devadesátých letech byl vybrán jako nástupce Roba Halforda v samotných Judas Priest.

Původní pracovní název filmu zněl Metal God a projekt měl být se skutečným příběhem Judas Priest spojený mnohem těsněji. Kapela však měla k připravovanému scénáři výhrady a film se postupně proměnil ve volně inspirovaný příběh o fiktivních Steel Dragon.

S realitou má tedy společný především výchozí bod. Fanoušek a zpěvák tribute kapely dostane životní příležitost nahradit svého idola. Zbytek filmu už pracuje s vlastní představou metalové slávy, nekonečných večírků, obřích pódií a postupné ztráty osobní identity.

We All Die Young otevírá dveře do Steel Dragon

Nejdůležitějším hudebním okamžikem první části filmu je Chrisův konkurz. Před členy Steel Dragon se postaví za mikrofon a spustí skladbu We All Die Young. Právě tehdy kapela pochopí, že před ní nestojí pouze další napodobitel.

Chris dokáže zvládnout extrémně vysoký hlas svého předchůdce a přesvědčí Steel Dragon, že může okamžitě nastoupit na jeho místo. Scéna funguje především díky skladbě samotné. Začíná pomaleji, postupně roste a dává zpěvákovi prostor ukázat sílu, rozsah i emoce.

We All Die Young původně pochází od kapely Steelheart a vyšla na jejím albu Wait v roce 1996. Jejím spoluautorem je zpěvák Miljenko Matijevic, který ve filmu nazpíval vokály používané pro postavu Chrise Colea. Mark Wahlberg tedy během metalových vystoupení zpěv pouze herecky ztvárňoval.

Pro mě jde o jednu z nejlepších skladeb vytvořených nebo využitých pro hudební film. Dokáže fungovat i bez obrazu, ale ve spojení s Chrisovým konkurzem získává ještě větší sílu.

Steel Dragon nejsou obyčejná filmová kapela

Jedním z hlavních důvodů, proč hudební scény působí tak přesvědčivě, je sestava samotných Steel Dragon. Tvůrci neobsadili pouze herce, kteří by předstírali hru na nástroje. Část skupiny vytvořili skuteční a velmi zkušení rockoví hudebníci.

Kytaristu Ghodea ztvárnil Zakk Wylde, dlouholetý spolupracovník Ozzyho Osbournea a zakladatel Black Label Society. Za bicí usedl Jason Bonham, syn legendárního bubeníka Led Zeppelin Johna Bonhama. Baskytaristu Jörgena si zahrál Jeff Pilson, známý především z Dokken a pozdějšího působení ve Foreigner. Druhého kytaristu Kirka Cuddyho ztvárnil herec Dominic West.

Také tribute kapela Blood Pollution byla složená z lidí, kteří měli ke skutečné hudební scéně blízko. Objevili se v ní například Nick Catanese z Black Label Society, Blas Elias ze Slaughter a Brian Vander Ark z The Verve Pipe. Kytaristu Roba ztvárnil Timothy Olyphant.

Díky tomu koncertní scény nepůsobí jako běžné filmové napodobování rockové kapely. Hráči drží nástroje přirozeně, pohybují se jako lidé zvyklí na pódium a celá skupina skutečně vypadá, jako by spolu mohla vyjet na turné.

Dva zpěváci za dvěma tvářemi Steel Dragon

Zajímavé je také rozdělení pěveckých hlasů. Miljenko Matijevic ze Steelheart zpíval za Chrise Colea, zatímco hlas původního frontmana Bobbyho Beerse poskytl Jeff Scott Soto, známý ze spolupráce s Yngwiem Malmsteenem, skupiny Talisman a mnoha dalších projektů.

Rozdíl mezi oběma zpěváky pomáhá vytvořit dojem, že Steel Dragon skutečně prošli výměnou frontmana. Soto dodává Bobbymu zkušenější a uhlazenější projev, zatímco Matijevicův hlas působí divočeji, ostřeji a místy téměř nekontrolovatelně.

Právě Matijevicovy výšky dodávají Chrisovým vystoupením sílu. Wahlberg zároveň jeho hlas velmi dobře doplňuje fyzickým výkonem. Na pódiu nepůsobí jako herec, který jen čeká na konec playbacku. Do pohybů zpěváka vložil potřebnou energii, sebevědomí i postupně rostoucí pocit, že mu patří celý stadion.

Blood Pollution a začátky plné fanatického nadšení

Ještě před Chrisovým vstupem do Steel Dragon dostává důležitý prostor jeho původní tribute kapela. Právě zde zazní skladby jako Blood Pollution a Wasted Generation.

Blood Pollution je ideální filmovou metalovou skladbou. Má zapamatovatelný refrén, ostrý riff a název, který zní natolik výrazně, že podle něj Chrisova kapela pojmenuje sama sebe. Na soundtracku je skladba uvedena pod jménem Steel Dragon, přestože její název využívá také tribute skupina.

Wasted Generation zase vystihuje mladickou energii, frustraci i potřebu někam patřit. Ve filmu reprezentuje dobu, kdy Chris ještě nemá slávu ani peníze, ale hudbě věří naprosto bezpodmínečně.

A právě tyto scény jsou pro mě možná stejně důležité jako pozdější stadionová vystoupení. Blood Pollution nehrají kvůli velkým honorářům. Hrají proto, že milují Steel Dragon a chtějí se svým idolům přiblížit alespoň na několik minut.

Stand Up a první noc skutečné rockové hvězdy

Po úspěšném konkurzu dostává Chris nové jméno Izzy a okamžitě vyráží na pódium se Steel Dragon. Jeho první velké vystoupení patří mezi nejsilnější scény filmu.

Chris vyjede před obrovské publikum, jenže kvůli nezkušenosti se na komplikované scéně zraní. Místo toho, aby koncert vzdal, se vrátí k mikrofonu a pokračuje. Během několika minut si získá kapelu i fanoušky.

Energii jeho nástupu dokonale podporují skladby Steel Dragon. Jednou z nejvýraznějších je Stand Up, kterou napsal Sammy Hagar. Jde o přesně ten typ stadionového metalového refrénu, při němž má publikum zvednout ruce a křičet společně se zpěvákem.

V tomto okamžiku film plní sen každého člověka, který někdy stál doma před zrcadlem s kartáčem místo mikrofonu. Chris už svou oblíbenou kapelu neposlouchá z davu. Stojí uprostřed jejího pódia.

Livin’ the Life ukazuje krásu i prázdnotu slávy

Soundtrack obsahuje také skladbu Livin’ the Life, jejíž název dokonale vystihuje Chrisovo nové období. Z obyčejného opraváře se během chvíle stává člověk cestující soukromými letadly, ubytovaný v luxusních hotelech a obklopený lidmi, kteří mu splní téměř každé přání.

Zpočátku vše působí jako splněný sen. Chris dostává drahé oblečení, nový účes, nové jméno a přístup do světa, který dříve znal pouze z časopisů a videokazet. Jeho život se mění v nekonečný sled koncertů, večírků, alkoholu a fanynek.

Jenže postupně se ukazuje, že Izzy není plnohodnotným členem Steel Dragon. Je především zaměstnancem, který má odzpívat skladby napsané někým jiným. Kapela od něj nechce vlastní názory ani autorskou tvorbu. Potřebuje tvář a hlas, které udrží zavedenou značku v chodu.

Právě v tomto bodě film přestává být pouze pohádkou o splněném snu. Začíná ukazovat, že získat život svého idolu ještě neznamená najít sám sebe.

KISS, Mötley Crüe a Bon Jovi doplňují atmosféru doby

Vedle původních skladeb Steel Dragon nabízí soundtrack také skutečné rockové a metalové hity. Nechybějí Mötley Crüe s Wild Side, KISS a jejich Lick It Up, Bon Jovi se skladbou Livin’ on a Prayer nebo dlouhá kytarová jízda Stranglehold od Teda Nugenta.

Tyto písně pomáhají zasadit příběh do prostředí druhé poloviny osmdesátých let. Nejde pouze o hudební doprovod. Každá z nich připomíná dobu, kdy měly rockové kapely obrovská pódia, výrazné kostýmy, dlouhé vlasy a videoklipy ovládající hudební televizi.

Ve filmu zazní také skladby Def Leppard Rock! Rock! (Till You Drop) a Let’s Get Rocked. Druhá jmenovaná sice vyšla až v roce 1992, takže časově úplně neodpovídá období příběhu, ale do celkové koncertní atmosféry zapadá velmi dobře.

Soundtrack díky těmto kapelám nepůsobí pouze jako sbírka hudby vytvořené pro film. Nabízí průřez obdobím, v němž se stadionový hard rock a heavy metal dostaly k obrovskému publiku.

Long Live Rock ’N’ Roll jako pocta Ronnie Jamesi Diovi

Steel Dragon ve filmu dostali také vlastní verzi skladby Long Live Rock ’N’ Roll, kterou původně proslavili Rainbow s Ronniem Jamesem Diem.

Volba této skladby je téměř symbolická. Celý film je oslavou rockové hudby, jejích fanoušků, koncertních rituálů i přehnaného životního stylu. Zároveň však ukazuje, že jednotlivé hvězdy mohou být kdykoliv nahrazeny, zatímco hudba pokračuje dál.

Chris nahradí Bobbyho Beerse. Později sám na pódiu objeví mladého zpěváka, kterého ztvárnil tehdy ještě málo známý Myles Kennedy. Nabídne mu mikrofon a zopakuje se stejný okamžik, který kdysi změnil jeho vlastní život.

Frontmani přicházejí a odcházejí. Rock’n’roll zůstává.

Colorful uzavírá cestu k vlastní hudbě

Po odchodu ze Steel Dragon Chris opouští svět obřích pódií a vrací se k menšímu, osobnějšímu způsobu hraní. Závěr filmu doprovází skladba Colorful od The Verve Pipe.

Po všech vysokých výkřicích, zkreslených kytarách a stadionových refrénech působí Colorful jako výrazné zklidnění. Chris už nepotřebuje kopírovat Bobbyho Beerse ani plnit představy vedení Steel Dragon. Poprvé hraje hudbu, která skutečně patří jemu.

Skladbu napsal a nazpíval Brian Vander Ark, který se ve filmu objevil také jako baskytarista Blood Pollution. Na oficiálním soundtracku představuje poslední klasickou píseň před závěrečnou instrumentální skladbou Trevora Rabina.

Někteří diváci mohou závěr považovat za příliš měkký. Pro mě ale funguje. Chris pochopí, že být známou rockovou hvězdou není totéž jako být skutečným hudebníkem. Největší úspěch nemusí znamenat největší pódium, ale možnost hrát vlastní skladby a neztratit při tom lidi, na kterých mu záleží.

Film o fanouškovství, snech a hledání vlastní identity

Rocker není pouze filmem o sexu, drogách a rock’n’rollu. Především vypráví o fanouškovi, který se natolik soustředí na napodobování svého idolu, až zapomene hledat vlastní hlas.

Chrisův sen se splní téměř dokonale. Stane se zpěvákem Steel Dragon, získá slávu, peníze i obdiv publika. Teprve potom zjistí, že celou dobu žil život někoho jiného.

Film zároveň velmi dobře zachycuje vztah mezi fanoušky a hudebními idoly. Chris zná každý detail kostýmu Bobbyho Beerse a dokáže se hádat kvůli přesnému provedení kytarového sóla. Jeho obdiv je místy směšný, ale nikdy nepůsobí falešně.

Právě proto je snadné mu fandit. Každý hudební nadšenec někdy cítil, že mu určitá kapela patří víc než ostatním. Každý měl svého zpěváka, kytaristu nebo bubeníka, kterého chtěl alespoň chvíli napodobovat.

Jeden z nejlepších hudebních filmů

Filmoví kritici nemuseli být z Rockera při premiéře nadšení a snímek se nestal velkým komerčním úspěchem. Pro fanoušky hard rocku a heavy metalu však časem získal téměř kultovní postavení. Film dokázal spojit jednoduchý, ale silný příběh s hudbou, která by mohla fungovat i bez filmových obrazů.

Steel Dragon jsou sice fiktivní kapelou, ale díky Matijevicovu hlasu, hře Zakka Wyldea, Jasona Bonhama a Jeffa Pilsona znějí skutečně. Skladby We All Die Young, Blood Pollution, Stand Up nebo Livin’ the Life nepůsobí jako levné filmové napodobeniny. Mají vlastní energii a dodnes je možné poslouchat je jako plnohodnotné metalové skladby.

Pro mě zůstává Rocker jedním z nejlepších hudebních filmů vůbec. Dokáže být zábavný, hlasitý i dojemný. Nabízí skvělé koncertní scény, opravdové rockové hudebníky a příběh, který pochopí každý, kdo někdy snil o tom, že se jednoho dne ocitne na pódiu vedle svých idolů.

A hlavně připomíná, že splněný sen nemusí být koncem cesty. Někdy je pouze začátkem hledání toho, kým člověk skutečně chce být.

Kompletní výběr skladeb zmíněných v článku

• Steel Dragon – We All Die Young
• Steel Dragon – Blood Pollution
• Blood Pollution – Wasted Generation
• Steel Dragon – Stand Up
• Steel Dragon – Livin’ the Life
• Steel Dragon – Long Live Rock ’N’ Roll
• Mötley Crüe – Wild Side
• Bon Jovi – Livin’ on a Prayer
• KISS – Lick It Up
• Ted Nugent – Stranglehold
• INXS – Devil Inside
• Def Leppard – Rock! Rock! (Till You Drop)
• Def Leppard – Let’s Get Rocked
• The Verve Pipe – Colorful