To byl zítra flám: Soundtrack, který proměnil návrat do osmdesátek v pořádnou rockovou jízdu

Existují filmy, které si člověk zapamatuje podle příběhu, hereckých výkonů nebo povedených hlášek. A potom jsou tu snímky, u nichž se všechny tyto věci spojí s hudbou natolik výrazně, že si bez ní jednotlivé scény už téměř nedokážeme představit.

Přesně do této kategorie patří komedie To byl zítra flám, v originále Hot Tub Time Machine. Film z roku 2010 sleduje čtveřici mužů, které noc plná alkoholu a pobyt v hotelové vířivce přenesou zpět do roku 1986. Najednou dostávají možnost znovu prožít zásadní okamžiky svého mládí a možná také změnit budoucnost, která se nevyvíjela právě podle jejich představ.

Režie se ujal Steve Pink a v hlavních rolích se objevili John Cusack, Rob Corddry, Craig Robinson a Clark Duke. Původní filmovou hudbu složil Christophe Beck, známý také svou prací na snímcích Pařba ve Vegas, Ant-Man nebo Ledové království.

Tvůrci však věděli, že při návratu do osmdesátých let nebude stačit jen barevné oblečení, divoké účesy a neonové nápisy. Potřebovali hudbu, která diváka okamžitě přenese do období glam metalu, nové vlny, synthpopu a stadionového rocku.

Oficiální soundtrack obsahoval patnáct skladeb, ve filmu samotném jich ale zaznělo podstatně více. Vedle Davida Bowieho, INXS, New Order nebo Talking Heads dostali výrazný prostor také Mötley Crüe, Poison, Autograph a BulletBoys.

Autograph otevírají cestu do osmdesátých let

Už v úvodní scéně zazní skladba Turn Up the Radio od americké glammetalové kapely Autograph. Její velký refrén, výrazné klávesy a typicky osmdesátková produkce okamžitě napovídají, jak důležitou roli bude hudba v celém filmu hrát.

Turn Up the Radio patří mezi skladby, které nemusíte znát podle názvu, ale po několika sekundách vám pravděpodobně budou povědomé. Přesně vystihuje období, kdy rockové kapely mířily na stadiony, videoklipy byly plné kouře a světel a kytarová sóla nesměla chybět téměř v žádné skladbě.

Tvůrci si nemohli vybrat lepší začátek. Ještě než se hlavní hrdinové dostanou k samotnému cestování časem, soundtrack divákovi připomíná, že osmdesátá léta nebudou ve filmu pouhou kulisou.

Mötley Crüe tvoří rockovou páteř filmu

Pokud některá kapela ovládá soundtrack více než ostatní, jsou to jednoznačně Mötley Crüe. Jejich hudba se filmem vrací opakovaně a není použita pouze jako nostalgická připomínka tehdejší metalové scény.

Nejdůležitější skladbou je Home Sweet Home. Lou v podání Roba Corddryho si ji zpívá už před cestou do horského střediska a píseň se postupně stává jedním z hlavních hudebních motivů jeho příběhu. Zazní také během emocionálněji laděných okamžiků a vrací se v závěru filmu.

Právě finální videoklip k Home Sweet Home patří mezi nejpovedenější hudební vtipy celého snímku. Lou využije znalosti budoucnosti, vybuduje vlastní úspěšnou kariéru a převezme místo Vince Neila ve své upravené verzi Mötley Crüe. Rob Corddry se tak objeví v rekonstrukci slavného videoklipu, která je zároveň poctou i parodií.

Další velký moment patří skladbě Kickstart My Heart, která doprovází divokou jízdu na lyžích. Rychlé tempo, kytarový riff a energický refrén podporují chaos odehrávající se na obrazovce tak dokonale, že si pro podobnou scénu lze jen těžko představit vhodnější skladbu.

Ve filmu zazní také Keep Your Eye on the Money. Mötley Crüe tak nejsou pouze jednou z mnoha zastoupených skupin. Jejich hudba prostupuje celým příběhem a představuje nejvýraznější spojení filmu s glammetalovou scénou osmdesátých let.

Poison přinášejí pořádnou dávku glam metalu

Výlet do roku 1986 by nebyl úplný bez Poison. Jedna z nejvýraznějších glammetalových kapel své doby dostává ve filmu prostor prostřednictvím skladeb Talk Dirty to Me a Cry Tough.

Talk Dirty to Me zazní ve chvíli, kdy se Lou snaží zaujmout jednu z dívek vyprávěním o tom, že ho srazil nákladní automobil. Skladba dokonale doplňuje jeho sebevědomé, přehnané a často naprosto nezodpovědné chování.

Ještě výraznější je koncertní scéna doprovázená skladbou Cry Tough. Tvůrci se zde naplno ponořili do dobové estetiky. Nechybějí dlouhé vlasy, výrazné oblečení, světla ani atmosféra doby, kdy glam metal dominoval americkým klubům a hudební televizi.

Poison do soundtracku zapadají naprosto přirozeně. Jejich skladby připomínají bezstarostnější stránku tehdejší metalové scény, která stavěla na velkých refrénech, večírcích a snaze užít si život bez přemýšlení nad následky.

BulletBoys připomínají divoké kluby Sunset Strip

Mezi tvrdší hudební momenty patří také Smooth Up in Ya od BulletBoys. Skladba doprovází setkání hrdinů s lyžařským instruktorem a do filmu přináší syrovější podobu amerického glam metalu.

BulletBoys se nikdy nedostali na stejnou úroveň popularity jako Mötley Crüe nebo Poison, jejich debutová deska z konce osmdesátých let ale patří mezi výrazné nahrávky tehdejší losangeleské scény.

Právě zařazení podobných skladeb ukazuje, že se tvůrci nespokojili jen s několika největšími hity, které zná každý posluchač. Sáhli také po interpretech, kteří pomáhali vytvářet skutečnou hudební atmosféru období Sunset Stripu.

Foreigner zpomalují večírek

Film samozřejmě nestojí pouze na tvrdších kytarách. V jedné z nejvtipnějších scén Lou převezme kontrolu nad hudbou a místo divočejší skladby pustí baladu I Want to Know What Love Is od Foreigner.

Monumentální rocková balada vytváří záměrný kontrast k večírku i Louovu chování. Zároveň připomíná, že osmdesátá léta nebyla pouze obdobím glammetalových riffů, ale také velkých emotivních skladeb, které ovládaly rádia a hitparády.

Použití písně je vtipné, ale není jen náhodným hudebním fórkem. Pod přehnaným humorem se ve filmu postupně objevuje také lítost nad promarněnými možnostmi, nefunkčními vztahy a rozhodnutími, která hlavní hrdinové během života udělali.

Osmdesátá léta nebyla jen o metalu

Přestože je soundtrack zajímavý hlavně díky zastoupení rockových a glammetalových kapel, jeho síla spočívá také v žánrové rozmanitosti.

Po příchodu do roku 1986 zazní The Safety Dance od Men Without Hats. Následují například I Can’t Wait od Nu Shooz, What You Need od INXS a Modern Love od Davida Bowieho. Během krátké doby tak film nabídne koncentrovanou dávku zvuků, které si lidé s osmdesátými lety dodnes spojují.

Nechybějí ani Salt-N-Pepa se skladbou Push It, Echo & The Bunnymen s Bring On the Dancing Horses, New Order a jejich Bizarre Love Triangle nebo Spandau Ballet s baladou True.

Každá z těchto skladeb reprezentuje trochu jinou část dekády. Vedle rocku a metalu se objevuje synthpop, post-punk, hip hop i nová vlna. Výsledkem není muzeálně přesná rekonstrukce jednoho roku, ale hudební vzpomínka na celé období.

Craig Robinson předvede největší hudební vtip filmu

Jedny z nejzábavnějších scén dostal Craig Robinson jako Nick, který v minulosti znovu vystupuje se svou starou kapelou. Nejprve se vrací ke skladbám, které tehdejší publikum dobře zná.

Krátce zazpívá Careless Whisper od George Michaela a následně se na pódiu pustí do Jessie’s Girl od Ricka Springfielda. Jeho pěvecké vystoupení není jen komediálním číslem. Robinson má skutečně velmi dobrý hlas a celá koncertní pasáž díky tomu funguje překvapivě přesvědčivě.

Největší zlom ale nastane ve chvíli, kdy Nick využije znalost budoucnosti a představí publiku skladbu Let’s Get It Started od The Black Eyed Peas. Píseň, která v dané době ještě neexistovala, vydává za vlastní tvorbu a snaží se tím změnit svůj další život.

Je to jednoduchý nápad, ale patří mezi nejlepší využití cestování časem v celém filmu. Místo pokusu zachránit svět hrdina ukradne budoucí hit a zahraje jej publiku v osmdesátých letech.

Talking Heads uzavírají změněnou budoucnost

Po návratu do současnosti zazní Once in a Lifetime od Talking Heads. Volba skladby rozhodně není náhodná. Její text pracuje s otázkou, jak se člověk vlastně dostal do života, který vede, a zda jej vůbec poznává.

Přesně to hlavní hrdinové během filmu řeší. Každý z nich se ocitl v situaci, se kterou není spokojený. Cesta do minulosti jim umožní podívat se na vlastní rozhodnutí a pochopit, kde se jejich život začal ubírat špatným směrem.

Talking Heads tak neposkytují jen příjemnou hudbu pro závěr filmu. Once in a Lifetime svým tématem shrnuje celý příběh a připomíná, že pod vulgárními vtipy a bláznivými scénami se skrývá také nostalgie a strach ze stárnutí.

Soundtrack, který se nebojí být hlasitý ani směšný

To byl zítra flám není film, který by se snažil realisticky vysvětlovat cestování časem. Vířivka funguje jako stroj času, energetický nápoj se stává palivem a minulost lze změnit pomocí skladeb, které ještě neměly vzniknout.

Právě díky tomu má film vlastní kouzlo. Nechápe osmdesátá léta jako nedotknutelnou kulturní památku. Dělá si z nich legraci, ale zároveň je zřejmé, že tvůrci mají tehdejší filmy, módu i hudbu skutečně rádi.

Soundtrack funguje nejen jako sbírka známých hitů, ale jako nedílná součást příběhu. Mötley Crüe doprovázejí Louovu životní proměnu, Craig Robinson využívá budoucí hudbu k přepsání vlastní kariéry a Talking Heads symbolicky uzavírají návrat do změněné přítomnosti.

Pokud jste film dlouho neviděli, stojí za připomenutí nejen kvůli Johnu Cusackovi, potrhlému Robu Corddrymu nebo neustálému očekávání, kdy hotelový poslíček Crispina Glovera přijde o ruku. Vyplatí se vrátit také kvůli soundtracku, který během necelých dvou hodin nabídne překvapivě přesvědčivou směs glam metalu, klasického rocku, nové vlny a popu.

A jestli má některá filmová komedie právo zakončit celý příběh vlastní verzí videoklipu Mötley Crüe, pak je to právě To byl zítra flám.

Kompletní výběr skladeb zmíněných v článku

• Autograph – Turn Up the Radio
• Mötley Crüe – Home Sweet Home
• Mötley Crüe – Kickstart My Heart
• Mötley Crüe – Keep Your Eye on the Money
• Poison – Talk Dirty to Me
• Poison – Cry Tough
• BulletBoys – Smooth Up in Ya
• Foreigner – I Want to Know What Love Is
• Men Without Hats – The Safety Dance
• Nu Shooz – I Can’t Wait
• INXS – What You Need
• David Bowie – Modern Love
• Salt-N-Pepa – Push It
• Echo & The Bunnymen – Bring On the Dancing Horses
• New Order – Bizarre Love Triangle
• Spandau Ballet – True
• Craig Robinson – Careless Whisper
• Craig Robinson – Jessie’s Girl
• Craig Robinson – Let’s Get It Started
• Talking Heads – Once in a Lifetime