Než explodovalo Appetite for Destruction: 11 divokých příběhů z počátků Guns N’ Roses

Dne 21. července 1987 vydali Guns N’ Roses album Appetite for Destruction. Desku, která se později zařadila mezi nejúspěšnější rockové debuty historie, ale zpočátku neprovázelo masové šílenství. Za jejími dvanácti skladbami stála kapela, kterou velká část hudebního průmyslu považovala za neovladatelnou časovanou bombu.

Axl Rose, Slash, Duff McKagan, Izzy Stradlin a Steven Adler tehdy neměli vlastní letadla, luxusní hotely ani vyprodané stadiony. Spali na podlahách, dělili se o levný alkohol, ničili své provizorní domovy a snažili se přežít v prostředí losangeleského Sunset Stripu.

Vzpomínky jednotlivých členů a lidí z jejich okolí se v některých detailech rozcházejí. Následující příběhy se proto drží událostí, které potvrzuje více dobových nebo pozdějších výpovědí.

1. Nejslavnější sestava vznikla téměř na poslední chvíli

Původní Guns N’ Roses vypadali jinak než sestava známá z obalu Appetite for Destruction. Kapelu založili Axl Rose, Izzy Stradlin, kytarista Tracii Guns, bubeník Rob Gardner a baskytarista Ole Beich, kterého brzy vystřídal Duff McKagan.

Zlom přišel před plánovanou cestou z Los Angeles do Seattlu. Tracii Guns a Rob Gardner se podle McKaganových vzpomínek rozhodli, že se výpravy nezúčastní. Kapela proto narychlo oslovila Slashe a Stevena Adlera.

Klasická pětice se ustálila na začátku června 1985 a téměř okamžitě vyrazila na cestu. Nebyl čas na dlouhé zkoušení ani promyšlenou strategii. Právě tento riskantní začátek však vytvořil sestavu, která o dva roky později nahrála jeden z nejslavnějších debutů rockové historie.

2. Hell Tour změnilo koncertní cestu v boj o přežití

První společná výprava klasické sestavy získala přezdívku Hell Tour. Původně měla připomínat punkové turné: malá dodávka, minimum peněz, přespávání u známých a koncerty na západním pobřeží Spojených států.

Plán se začal rozpadat už cestou do Seattlu. Automobil kapely se porouchal poblíž Fresna a muzikanti museli pokračovat stopem. Podle dobového profilu v Los Angeles Times strávili na cestě přibližně čtyřicet hodin a snažili se přepravovat také svou výbavu.

Koncerty jim nepřinesly žádné bohatství a návrat do Los Angeles nebyl o mnoho pohodlnější. Z katastrofální výpravy si ale odvezli něco důležitějšího. Pětice zjistila, že dokáže fungovat jako skutečná jednotka i ve chvíli, kdy se všechno kolem ní rozpadá. Duff McKagan později označoval cestu za zásadní okamžik při formování kapely.

3. Jednopokojový byt se změnil v centrálu kapely

Manažerka a promotérka Vicky Hamilton patřila k lidem, kteří Guns N’ Roses pomáhali dávno před podpisem velké smlouvy. Její malý jednopokojový byt v Los Angeles se postupně proměnil v útočiště, kancelář, noclehárnu i místo nekonečných porad.

Axl Rose a Slash zde nějaký čas pobývali téměř trvale, zatímco ostatní členové pravidelně přicházeli řešit koncerty, peníze a další budoucnost skupiny. Soukromý prostor se prakticky vytratil a Hamilton se musela starat nejen o pracovní záležitosti, ale často také o problémy, které kapela přinášela z ulic a klubů.

Právě z podobných provizorních podmínek začala vyrůstat skupina, o kterou se později přetahovala velká vydavatelství.

4. Zkušebna sloužila zároveň jako ložnice i nejdivočejší klub ve městě

Další důležitou základnou byl Gardner Studio, zkušební prostor ukrytý za podnikem Sunset Grill v Hollywoodu. Členové kapely si nad aparaturou postavili provizorní patro z nasbíraného dřeva a někteří z nich tam také přespávali.

Místo nebylo jen zkušebnou. O víkendech se měnilo v neoficiální klub, kde se scházeli muzikanti, fanoušci, tanečnice i lidé pohybující se kolem Sunset Stripu. Axl Rose v dobovém rozhovoru tvrdil, že se v uličce během večírků dokázaly tísnit stovky návštěvníků, zatímco roadie prodával pivo z kufru automobilu.

Guns N’ Roses tam pilovali skladby, které se později objevily na debutu, ale současně si budovali pověst skupiny žijící bez hranic a téměř bez jakéhokoli dohledu.

5. V den podpisu smlouvy s Geffen se Axl a Steven poprali

Získání nahrávací smlouvy bývá pro začínající kapelu okamžikem oslav. V případě Guns N’ Roses se málem změnilo v další katastrofu.

V den, kdy měli členové podepsat kontrakt s Geffen Records, se Axl Rose a Steven Adler pohádali v bytě Vicky Hamilton. Spor přerostl ve fyzickou potyčku a podle Adlerových pozdějších vzpomínek během ní dvojice poškodila zařízení bytu. Rose se navíc zdráhal vůbec odejít do kanceláře vydavatelství a smlouvu podepsat.

Kapela nakonec obchod dokončila. Epizoda však dokonale ukázala, s kým bude mít Geffen tu čest. Guns N’ Roses mohli být hudebně připraveni na velkou kariéru, jejich každodenní fungování ale zůstávalo zcela nepředvídatelné.

6. Ani peníze od vydavatelství nepřinesly klid

Po uzavření smlouvy se vydavatelství pokusilo vytvořit podmínky, v nichž by kapela mohla soustředěně skládat a připravovat debut. Výsledkem bylo další společné bydlení, kterému se začalo říkat Hell House.

Peníze z poskytnuté zálohy však nezavedly do života skupiny řád. Část prostředků rychle zmizela v nekonečných večírcích, alkoholu a drogách. Místo podporující kreativitu se stalo pokračováním chaosu, který kapelu provázel už v předchozích zkušebnách a bytech.

Přesto právě v tomto prostředí vznikala hudba, která nepůsobila jako stylizovaná představa o nebezpečném životě. Guns N’ Roses psali o realitě, kterou sami každý den prožívali.

7. Levné víno dostalo vlastní rockovou hymnu

Když členové kapely neměli peníze, vybírali si alkohol především podle poměru ceny a účinku. Jedním z jejich oblíbených nápojů bylo fortifikované víno Night Train Express, dostupné za částku, kterou si mohli dovolit i muzikanti prakticky bez příjmu.

Slash a Izzy Stradlin měli připravený základ skladby, ale chyběl jí text a definitivní podoba. Inspirace se dostavila během jednoho z nočních přesunů po West Hollywoodu, kdy členové kapely sdíleli láhev právě tohoto vína.

Výsledkem byla skladba „Nightrain“. Nešlo o reklamní nápad ani uměle vytvořenou rebélii. Píseň se stala oslavou nápoje, který skutečně patřil ke každodennímu životu hladové a zadlužené skupiny.

8. „Paradise City“ vznikalo v zadní části dodávky

Jedna z největších hymen Guns N’ Roses se nezrodila v drahém studiu. Základ „Paradise City“ začal vznikat během cesty pronajatou dodávkou mezi San Franciskem a Los Angeles.

Slash si podle svých vzpomínek pohrával s akordy a melodií refrénu, na které postupně reagovali další členové. Axl Rose začal doplňovat text a z obyčejného jamování během jízdy se vyklubala skladba, která později uzavírala koncerty před desetitisícovými návštěvami.

Příběh dobře vystihuje tehdejší chemii sestavy. Členové spolu trávili téměř všechen čas a skladby vznikaly spontánně při zkouškách, přesunech i nekonečném čekání.

9. První EP předstíralo koncert před obrovským publikem

V prosinci 1986 vydali Guns N’ Roses čtyřskladbové EP Live ?!@ Like a Suicide*. Název i zvuk nahrávky vytvářely dojem, že posluchač slyší rozjetý koncert kapely před bouřícím davem.

Ve skutečnosti byly skladby pořízeny ve studiu a reakce publika se přidaly dodatečně. Použité zvuky měly pocházet z festivalu Texxas Jam z roku 1978. Kontrast byl záměrně absurdní. Guns N’ Roses tehdy hráli maximálně pro několik stovek lidí, ale na nahrávce zněli, jako by už ovládali stadion.

Také vydavatelská strategie byla součástí iluze. EP vyšlo pod značkou Uzi Suicide a působilo jako nezávislá nahrávka, přestože projekt stál v zákulisí pod kontrolou Geffen Records.

10. Hlasitost vyhnala jednoho producenta, Paul Stanley neprošel

Najít člověka, který by dokázal usměrnit Guns N’ Roses ve studiu, nebylo jednoduché. Producent Tom Werman, známý spoluprací s Mötley Crüe, přišel na zkoušku, ale kapela hrála „Mr. Brownstone“ tak hlasitě, že odešel a už se nevrátil.

Do úvah vstoupil také Paul Stanley z Kiss, jednoho z velkých vzorů Stevena Adlera. Spolupráce však ztroskotala ve chvíli, kdy Stanley navrhl změny v aranžích a úpravy Adlerovy bicí soupravy. Guns N’ Roses odmítli své skladby předělávat podle představ slavnějšího kolegy.

Producentem se nakonec stal Mike Clink. Místo snahy kapelu uhladit chtěl ve studiu zachovat její syrovou koncertní energii. Právě tím si získal důvěru členů a pomohl jim vytvořit výsledný zvuk debutu.

11. „Rocket Queen“ obsahuje skutečnou intimní nahrávku

Nejznámější studiová historka z natáčení Appetite for Destruction je spojena se závěrečnou skladbou „Rocket Queen“. Axl Rose chtěl, aby intimní zvuky uprostřed písně působily autenticky, nikoli jako herecká imitace.

Do studia přišla Adriana Smith, která se pohybovala v okruhu kapely a v té době měla komplikovaný vztah se Stevenem Adlerem. Podle jejího vlastního pozdějšího vyjádření ji Rose ve studiu oslovil s návrhem, aby společně vytvořili skutečnou nahrávku pro připravovanou skladbu. Smith souhlasila a výsledné zvuky se dostaly do finálního mixu.

Duff McKagan později potvrdil, že nahrávka byla autentická a že během setkání vzniklo více materiálu, než kolik se nakonec objevilo na albu. Jedna z nejkontroverznějších epizod tak nezůstala pouze součástí zákulisní legendy. Dodnes je fyzicky zachycena přímo na desce.

Chaos, který nebylo možné vyrobit v kanceláři

Příběh raných Guns N’ Roses není romantickou pohádkou o chudých muzikantech, kteří šli neochvějně za svým snem. Byl plný závislostí, konfliktů, poškozených vztahů a situací, které mohly kariéru kapely ukončit ještě před vydáním první dlouhohrající desky.

Současně ale vysvětluje, proč Appetite for Destruction působí tak přesvědčivě. Skladby nevznikaly na základě marketingového průzkumu ani snahy napodobit úspěšné kapely ze Sunset Stripu. Byly záznamem prostředí, v němž Guns N’ Roses skutečně žili.

Album se po vydání nerozjelo okamžitě. Jeho pozdější úspěch však proměnil pětici outsiderů v globální hvězdy. Luxus, velké peníze a stadiony přišly až potom. Nebezpečí, hlad a společný boj už byly dávno zachyceny v samotných písních.