Nu metal není metal. Říkali. Měli pravdu nebo ne?

Pamatuji si doby, kdy jsem jako mladý puberťák chodil ke svýmu strýcovi si nechat přepalovat CDčka s hudbou, protože jsem vypalovačku doma zkrátka zatím neměl. Jelikož i strýc ve mě viděl ten přechod, kdy začínám jít s davem a pomalu opouštím to, na čem jsem byl odkojený, tak ho zajímalo, na čem ujíždím. Tenkrát to byli samozřejmě Linkin Park a myslím, že to bylo i to CD, které jsem si šel k němu nechat okopčit. Bylo to album Hybrid Theory, strýc Tonda, velký fanda Ozzyho btw, si rychle tak nějak projížděl stopy. Pak se na mě podíval a s úsměvem mi řekl: „Slyšíš to? Vždyť tohle přece není metal.” A já jsem mu odpověděl: „Počkej na refrén!” A takhle jsme se mohli o názory přetahovat s kýmkoliv. Měla tahle rada starších pravdu? Na to si musíme sednout a trochu to probrat.

Nu metal není metal. Nebo je? Spor, který rozdělil metalovou scénu

Koncem 90. let se metalová scéna ocitla na rozcestí. Zatímco jedni slavili příchod nové generace kapel, druzí nad nimi jen kroutili hlavou. Když se na scéně objevili Korn, Limp Bizkit, Slipknot nebo později Linkin Park, nebylo vůbec výjimečné slyšet větu: „Tohle přece není metal.“

Dnes, o více než dvacet let později, působí podobná prohlášení téměř úsměvně. Ve své době ale šlo o jedno z největších generačních témat tvrdé hudby.

Metal bez sól? To přece nejde

V devadesátých letech byl metal spojený s určitými pravidly. Rychlé kytary, technická sóla, dvojkopáky, výrazná virtuozita a často i fantasy nebo hororová tematika textů. Fanoušci vyrůstali na Iron Maiden, Metallice, Slayer, Panteře nebo Sepultuře.

Pak přišli Korn.

Sedmistrunné podladěné kytary, jednoduché riffy, téměř žádná sóla, výrazný groove, hiphopové rytmy a osobní texty. Místo klasického metalového zpěvu se střídal řev, šeptání i rap.

Pro mnoho metalistů to bylo něco úplně cizího.

Rap v metalu? Pro některé svatokrádež

Velkým kamenem úrazu bylo propojení metalu s hip hopem.

Kapely jako Limp Bizkit nebo Linkin Park otevřeně čerpaly z rapové kultury. DJ, samply nebo rapované sloky byly pro část metalové komunity nepřijatelné. Mnozí tvrdili, že jde spíše o komerční hudbu než o skutečný metal.

Podobné názory bylo možné číst v hudebních časopisech, internetových diskusích i na prvních hudebních fórech. Výrok „Nu metal není metal“ se stal téměř mantrou.

Přesto vyprodávali stadiony

Zatímco se vedly nekonečné debaty, čísla mluvila jasně.

Korn prodávali miliony alb. Slipknot se během několika let stali jednou z největších metalových atrakcí planety. Linkin Park s debutem Hybrid Theory vytvořili jedno z nejprodávanějších rockových alb 21. století a System Of A Down dokázali, že i experimentální přístup může oslovit masy.

Nu metal zároveň přivedl k tvrdé hudbě obrovské množství mladých posluchačů, kteří by se k tradičnímu heavy nebo thrash metalu možná nikdy nedostali. Tuhle větu by měli tesat do kamene.

Čas změnil pohled

Dnes už málokdo zpochybňuje, že nu metal patří do široké rodiny metalových subžánrů.

Mnoho kapel, které byly na přelomu tisíciletí terčem kritiky, dnes vystupuje na největších metalových festivalech světa. Slipknot patří mezi hlavní hvězdy akcí jako Wacken Open Air nebo Download Festival, Korn jsou považováni za průkopníky celého stylu a mladší generace kapel se k nu metalu otevřeně hlásí.

Zajímavé je, že podobné debaty se v historii opakovaly už několikrát. Když vznikl thrash metal, někteří tvrdili, že to není opravdový heavy metal. Death metal byl označován za pouhý hluk a metalcore byl dlouhé roky odmítán částí fanoušků stejně jako nu metal.

Zdá se, že každá nová vlna si musela projít obdobím, kdy byla považována za něco, co do metalu nepatří.

Metal se neustále vyvíjí

Nu metal dnes už není módní novinkou ani revolucí. Stal se součástí historie tvrdé hudby. Ať už ho člověk miluje, nebo nemůže vystát, jeho vliv na přelom tisíciletí je nepopiratelný.

Možná právě to je na celé debatě nejzajímavější. Ne otázka, jestli nu metal je nebo není metal, ale skutečnost, že každá nová generace fanoušků znovu otevírá stejnou diskusi. A historie zatím ukazuje, že hranice metalu byly vždy mnohem širší, než se v dané době zdálo.