Top 10 písní Within Temptation: Mezi krásnými vzpomínkami a temnotou

Sestavit žebříček deseti nejlepších skladeb Within Temptation není jednoduché. Kapela během své kariéry prošla několika hudebními obdobími, od tajemných a téměř pohádkových začátků přes monumentální symfonický metal až po modernější, tvrdší a elektroničtější tvorbu.

Tento výběr ale nemá být objektivním seznamem největších hitů. Je osobní. Neřeší prodeje, popularitu ani to, které skladby by na prvních místech očekávala většina fanoušků. Rozhodují v něm emoce, vzpomínky a chvíle, které se mi s hudbou Within Temptation navždy spojily.

Není náhodou, že šest z deseti pozic patří skladbám spojeným s albem The Unforgiving. Právě tato deska na mě měla největší vliv. Provázela mě krásnými okamžiky, ale dokázala se propojit také s temnějšími obdobími. Některé její skladby ve mně vyvolávají radost a touhu žít naplno, jiné otevírají místa, do kterých se člověk běžně příliš rád nevrací.

Právě v tom je pro mě síla Within Temptation. Jejich hudba nemusí být pouze světlem nebo pouze temnotou. Dokáže být obojím současně.

10. Murder

Žebříček otevírá jedna z nejtemnějších skladeb alba The Unforgiving. Murder v sobě nemá lehkost ani pocit bezpečí. Od začátku působí napjatě, neklidně a téměř nebezpečně.

Její atmosféra připomíná okamžik, kdy člověk ví, že se blíží něco špatného, ale přesto nedokáže odejít. Hudba se postupně stupňuje a Sharon den Adel zde nezní pouze jako zpěvačka. Místy působí skoro jako vypravěčka temného příběhu, jehož konec nemůže být šťastný.

Není to skladba, kterou bych si pustila pro zlepšení nálady. Je to píseň pro chvíle, kdy se potřebuji ponořit hlouběji do vlastních myšlenek a nechat temnotu chvíli promluvit.

9. Whole World Is Watching

Whole World Is Watching stojí na opačné straně emocionálního spektra. Nezní tak hrozivě jako Murder, přesto v sobě nese velkou vnitřní tíhu.

Je to skladba o okamžiku, kdy se člověk musí postavit na nohy, i když má pocit, že ho všichni sledují a čekají na jeho další krok. Může v ní být naděje, ale také obrovský tlak. Právě spojení těchto dvou pocitů mě na ní přitahuje.

Velký refrén působí povzbudivě, aniž by zněl lacině nebo přehnaně optimisticky. Neslibuje, že všechno bude jednoduché. Spíše připomíná, že i po pádu je možné pokračovat.

8. In the Middle of the Night

Noc má zvláštní schopnost zesilovat všechno, co během dne dokážeme potlačit. Myšlenky jsou hlasitější, vzpomínky živější a věci, před kterými utíkáme, se najednou zdají mnohem blíž.

Přesně tak na mě působí In the Middle of the Night. Skladba má výrazný rytmus, obrovskou energii a nezastavitelný pohyb vpřed. Přesto zůstává zahalená temnou, téměř filmovou atmosférou.

Je v ní neklid, ale také síla. Připomíná zběsilý noční útěk před něčím, co možná neexistuje nikde jinde než v naší vlastní hlavě. A právě proto se k ní stále vracím.

7. Faster

Některé písně člověka zastaví. Faster dělá pravý opak. Nutí mě pokračovat, přidat rychlost a alespoň na několik minut zapomenout na všechno, co mě drží zpátky.

Její největší síla spočívá v jednoduchosti a okamžitém nástupu energie. Nemusí dlouze budovat atmosféru. Stačí několik prvních sekund a skladba mě vtáhne do svého světa.

Pod jejím svižným povrchem však stále cítím určitou melancholii. Není to bezstarostná radost. Spíše útěk směrem ke svobodě, při kterém člověk nechává minulost za sebou, ale stále ví, že tam někde zůstává.

6. What Have You Done

What Have You Done patří mezi skladby, které ukazují, jak silně dokáže Within Temptation pracovat s kontrastem dvou hlasů. Jemnost a naléhavost Sharon se zde střetává s tvrdším mužským vokálem a vytváří pocit skutečného konfliktu.

Nejde jen o běžný duet. Je to hudební hádka, vzájemné obviňování a bolest, která už se nedá vzít zpět.

Na této skladbě mě vždy přitahovala její dramatičnost. Emoce nejsou schované pod povrchem. Jsou vyslovené naplno, možná až zoufale. Každý, kdo někdy zažil vztah nebo situaci, ve které už nebylo možné napravit způsobené škody, v ní může najít něco důvěrně známého.

5. Covered by Roses

Název Covered by Roses může na první pohled působit romanticky. Růže jsou symbolem krásy, lásky a něhy. Mají však také trny a mohou zakrýt něco, co pod jejich okvětními lístky vůbec krásné není.

Právě tento kontrast pro mě vystihuje celou skladbu. Je melodická a emotivní, ale zároveň v sobě nese smutek, ztrátu a pocit, že některé věci nelze zachránit.

Patří mezi písně, které dokážou být nádherné a bolestivé zároveň. Není v ní beznaděj, ale ani snadné smíření. Spíše připomíná vzpomínku, kterou si chceme uchovat, přestože nás pokaždé znovu zraní.

4. I Don’t Wanna

I Don’t Wanna možná nepatří mezi nejznámější skladby Within Temptation, pro mě má ale obrovskou sílu. Je v ní vzdor, únava i rozhodnutí přestat přijímat věci, které člověka ničí.

Samotný název působí jednoduše. „Nechci.“ Někdy jsou však právě tato dvě slova tím nejtěžším, co musíme vyslovit. Znamenají stanovení hranice, odmítnutí a možná i začátek odchodu.

Skladba na mě působí jako okamžik, kdy už člověk nechce dál vysvětlovat, omlouvat se nebo předstírat, že je všechno v pořádku. Není to výbuch nekontrolovaného vzteku. Je to pevné rozhodnutí.

3. The Last Dance

Na třetím místě se nachází skladba, která v sobě spojuje krásu, smutek a vědomí, že něco důležitého končí.

The Last Dance pro mě není jen obyčejnou písní o posledním tanci. Je rozloučením s člověkem, vztahem, životním obdobím nebo verzí sebe sama, ke které už se není možné vrátit.

Má v sobě zvláštní něhu. Nesnaží se konec překřičet ani před ním utéct. Přijímá ho a dovoluje mu naposledy existovat v celé jeho kráse.

Právě tato skladba nejlépe vystihuje spojení nádherných chvil a temnoty, které pro mě představuje celé album The Unforgiving. Některé okamžiky jsou krásné právě proto, že víme, že nebudou trvat věčně.

2. The Reckoning (feat. Jacoby Shaddix)

Když se spojí Sharon den Adel a Jacoby Shaddix z Papa Roach, vznikne střet dvou výrazných hudebních osobností. Výsledkem je tvrdá, moderní a neuvěřitelně energická skladba.

The Reckoning má všechno, co od velké metalové hymny očekávám. Mohutné kytary, elektronické prvky, napětí a refrén, který působí, jako by se měl během několika sekund rozlétnout nad celým stadionem.

Zároveň v ní slyším vzdor proti světu, který se snaží určovat, co máme dělat a čemu máme věřit. Je to píseň o odporu, odhodlání a ochotě postavit se následkům vlastních rozhodnutí.

Na první místo se nedostala jen proto, že jedna skladba pro mě znamená ještě o něco víc.

1. Sinéad

První místo nemohlo patřit žádné jiné skladbě.

Sinéad je pro mě srdcem alba The Unforgiving. Spojuje v sobě všechno, co na této desce miluji. Výraznou melodii, energii, lehce taneční rytmus, nádech osmdesátých let a temnotu, která zůstává ukrytá těsně pod povrchem.

Na první poslech může působit téměř radostně. Čím déle ji ale poslouchám, tím více v ní cítím melancholii, neklid a bolest. Právě tato dvojznačnost je důvodem, proč mě nikdy nepřestala přitahovat.

Sinéad je pro mě spojená s krásnými chvílemi, které nechci zapomenout. Současně však dokáže otevřít dveře do temnějších období, o kterých se nemluví snadno. Připomíná mi, že štěstí a bolest nemusí existovat odděleně. Někdy se navzájem prolínají tak pevně, že už nejdou rozdělit.

Možná právě proto pro mě není pouze nejlepší skladbou Within Temptation. Je jednou z těch písní, které se staly součástí mého vlastního příběhu.

Album, které ve mně zůstalo

Tento žebříček není přehledem deseti objektivně nejdokonalejších skladeb Within Temptation. Je záznamem toho, co ve mně jejich hudba zanechala.

Někdo jiný by na první místa zařadil Ice Queen, Mother Earth, Stand My Ground, Angels nebo Paradise (What About Us?). Jejich význam v historii kapely nelze zpochybňovat. Můj žebříček se však řídí osobními vzpomínkami.

Album The Unforgiving pro mě zůstává deskou, která dokázala propojit světlo s temnotou. Připomíná mi krásné okamžiky, ale také chvíle, kdy hudba nebyla jen zábavou. Byla útočištěm, společníkem a někdy i jediným způsobem, jak beze slov vyjádřit to, co se dělo uvnitř.

A právě proto se k ní budu vracet znovu a znovu.