Nico Sallach

Kdo je Nico Sallach?

Nico Sallach je německý metalový zpěvák, který se do širšího povědomí dostal nejprve jako jeden ze dvou vokalistů electronicoreové kapely To The Rats And Wolves. Od roku 2020 působí v Electric Callboy, kde převzal roli čistého vokalisty po odchodu Sebastiana „Sushiho“ Bieslera. Vedle Kevina Ratajczaka tvoří dvojici frontmanů, na které stojí současná koncertní i studiová tvář kapely.

Na první pohled působí jako zpěvák, který do Electric Callboy přinesl hlavně silnější melodický prvek. Ve skutečnosti je jeho význam širší: kapela s ním dokázala spojit metalcore, elektroniku, popovou přímočarost, humor a velké festivalové refrény do formy, díky níž se z Electric Callboy stal jeden z nejvýraznějších evropských metalových exportů posledních let.

Základní biografické údaje uvádějí datum narození 31. května 1990 a město Essen v německém Severním Porýní-Vestfálsku. Stejné zdroje připomínají, že před plně profesionální hudební kariérou pracoval ve zdravotnictví, konkrétně jako kvalifikovaný pracovník v péči o starší a nemocné pacienty se specializací na mimoklinickou ventilaci a pacienty s ALS a roztroušenou sklerózou.

Essen, školní kapela a první hlasové zkušenosti

Essen je pro německou tvrdou hudbu důležité město nejen geograficky, ale i kulturně. Leží v Porúří, tedy v oblasti, kde se dlouhodobě mísí klubová scéna, alternativní rock, metal, elektronika i festivalová kultura. Právě v tomto prostředí Nico vyrůstal a podle dostupných biografických informací začal zpívat už ve školní kapele.

Školní kapela může znít jako obyčejný začátek, ale u zpěváka je to klíčová zkušenost. Zpěvák se tam učí stát před ostatními, pracovat s nervozitou, slyšet vlastní hlas v kapele a zjišťovat, co mu sedí. Nico později v profesionální kariéře zúročil právě schopnost působit přirozeně, energicky a přitom neztratit melodickou jistotu.

Důležité je dodat, že veřejné zdroje nepotvrzují žádné konzervatorní nebo akademické hudební vzdělání. V profilu proto není fér vytvářet legendu o „zázračném školeném zpěvákovi“. Je přesnější říct, že se formoval praxí: kapelami, koncerty, nahráváním a dlouhodobým pohybem na metalcorové scéně.

Práce ve zdravotnictví a lidský rozměr příběhu

Jedna z nejzajímavějších ověřených částí Nicova příběhu se odehrává mimo pódium. Před tím, než se mohl hudbou živit naplno, pracoval ve zdravotnictví. Německé biografické zdroje uvádějí, že byl vyučený v péči o seniory a později se specializoval na mimoklinickou ventilaci, přičemž pracoval s pacienty trpícími ALS a roztroušenou sklerózou.

Tato zkušenost do jeho profilu patří, protože ukazuje velký kontrast mezi nočním klubovým životem kapely a náročnou civilní profesí. Nešlo o pohodlné čekání na slávu. Nico několik let spojoval hudební ambice s prací, která vyžaduje psychickou odolnost, empatii a disciplínu.

V redakčním profilu je vhodné tuto část pojmout citlivě. Není to senzace, ale doklad toho, že jeho cesta k Electric Callboy nevedla přes instantní internetovou popularitu. Vedla přes běžný život, zaměstnání, malé i větší koncerty a trpělivé budování hlasu i jména.

Through Your Veins: první výraznější kapelová etapa

Rok 2009 je v jeho hudebním životopisu spojován s essenskou kapelou Through Your Veins. Ve veřejných zdrojích se uvádí, že Nico byl frontmanem této pětičlenné formace. O kapele není dostupné takové množství ověřených informací jako o To The Rats And Wolves nebo Electric Callboy, a proto je nutné držet se ohledně těchto informací při zemi.

Through Your Veins lze chápat jako důležitou přípravnou etapu. Nico zde získával zkušenosti s pozicí frontmana, s pohybem na pódiu a se spoluprací v tvrdší kapele. Ať už šlo o menší koncerty nebo lokální scénu, právě tyto začátky jsou pro zpěváka často nejtvrdší školou.

Není doloženo, že by Through Your Veins dosáhli výrazného mezinárodního úspěchu. O to důležitější je jejich role v osobním vývoji: Nico se učil být zpěvákem ne v teorii, ale v reálném prostředí zkušeben, klubů a začínající metalové scény.

To The Rats And Wolves: kapela, která ho dostala na mapu

V roce 2012 přišel zásadní krok: Nico se stal spoluzakládajícím členem kapely To The Rats And Wolves. Skupina vznikla v Essenu a pohybovala se na pomezí electronicoru, metalcoru a post-hardcoru. V sestavě působil vedle scream vokalisty Dixiho Wu, kytaristů Dannyho Güldenera a Marca Dobruka, basisty Stanislawa Czywila a bubeníka Simona Yildirima.

Pro Nica šlo o první opravdu viditelnou kapitolu. To The Rats And Wolves stáli na kontrastu dvou hlasů: agresivnějšího řevu a čistého melodického vokálu. Právě tato dynamika se později stala velmi důležitá i v Electric Callboy, kde Nico vytvořil podobně výrazný kontrast s Kevinem Ratajczakem.

Kapela si získala pozornost i díky napojení na scénu kolem Electric Callboy. Debutové EP Young.Used.Wasted. produkoval Daniel Haniß z Electric Callboy a To The Rats And Wolves se v roce 2014 objevili jako support na evropských koncertech, kde hráli po boku kapel jako Her Bright Skies, Iwrestledabearonce a Electric Callboy. Tím vznikl osobní i profesionální kontakt, který měl pro Nicoovu budoucnost velký význam.

Diskografie To The Rats And Wolves

To The Rats And Wolves po sobě zanechali krátkou, ale jasně čitelnou diskografii. V ní je slyšet vývoj od mladistvého electronicoru k uvolněnější a emotivnější podobě moderního metalcoru.

Rok	Název	Typ / poznámka
2013	Young.Used.Wasted.	EP
2016	Neverland	studiové album
2016	Dethroned	studiové album
2019	Cheap Love	studiové album, poslední řadová deska kapely

Album Cheap Love vyšlo u Arising Empire a podle labelového popisu znamenalo další posun kapely: méně ostrých hran, více emocí a větší důraz na osobní témata. Právě v takovém materiálu měl Nicoův čistý hlas prostor vyniknout nejen jako refrénový prvek, ale i jako nositel nálady.

To The Rats And Wolves oznámili konec kolem vydání Cheap Love a v roce 2020 odehráli rozlučkové koncerty. Je symbolické, že právě rok 2020, který uzavřel jednu Nicoovu kapitolu, zároveň otevřel tu největší.

Cesta k Electric Callboy

Nico nevstoupil do Electric Callboy jako úplně neznámý člověk z castingu. S členy kapely se znal ze scény a ze společných koncertních zkušeností. V rozhovoru pro Kerrang! připomněl, že už v době To The Rats And Wolves jeli jednu z prvních větších evropských tour právě jako support Electric Callboy. Tehdy na něj kapela působila obrovsky a zkušenost z tourbusu mu ukázala, že hudba je něco, čemu se chce věnovat naplno.

Když v roce 2020 odešel Sebastian „Sushi“ Biesler, Electric Callboy stáli před těžkým rozhodnutím. Potřebovali zpěváka, který zvládne čisté vokály, zapadne lidsky a zároveň kapelu neposune do kopie minulosti. Nico splňoval všechny tři podmínky: měl zkušenosti, znal prostředí a jeho hlas přirozeně kontrastoval s Kevinovým screamem. Veřejné zdroje uvádějí, že Nico převzal roli čistého vokalisty vedle Kevina Ratajczaka. Důležité je slovo „vedle“. Electric Callboy nejsou projekt jednoho frontmana, ale kapela postavená na střetu a chemii dvou hlasů. Nico do ní nevstoupil jako náhrada ve smyslu „stejný typ zpěváka“, ale jako nový charakter, který otevřel další možnosti.

Hypa Hypa: první výstřel nové éry

Prvním velkým momentem s Nicem byl singl Hypa Hypa, vydaný v červnu 2020 jako první ukázka z EP MMXX. Skladba fungovala jako záměrně přepálená směs metalcoru, elektroniky, taneční estetiky, humoru a chytlavého refrénu. Přesně v tomto prostoru se Nico okamžitě našel: jeho čistý vokál dodal skladbě popovou zapamatovatelnost, zatímco kapela si nechala tvrdé pasáže, breakdowny i absurdní vizuální nadsázku.

Hypa Hypa nebyla jen virální legrace. Pro Electric Callboy se stala strategickým restartem. Píseň potvrdila, že nová sestava může fungovat a že kapela dokáže oslovit lidi mimo tradiční metalcorovou bublinu. Pozdější Hypa Hypa Edition s hostujícími verzemi ukázala, jak široce lze jednu skladbu převlékat do různých žánrů, aniž by ztratila základní energii.

Kredity k Hypa Hypa uvádějí Nica mezi autory společně s Danielem Hanißem, Kevinem Ratajczakem a Pascalem Schillem. To je důležité: od začátku nebyl jen „nový hlas“, ale součást tvůrčího procesu.

MMXX: zkouška nové sestavy

EP MMXX vyšlo v září 2020 a znamenalo první ucelenější nahrávku Electric Callboy s Nicem. V době, kdy koncertní svět ochromila pandemie, dostala kapela možnost znovu definovat svou identitu studiově a online. MMXX ukázalo, že příchod nového zpěváka není nouzové řešení, ale začátek proměny.

Materiál zachoval základní DNA Electric Callboy: tvrdé riffy, elektroniku, taneční rytmy, humor a nadsázku. Zároveň ale posílil melodickou stránku. Nicoův hlas dokázal refrény otevřít širšímu publiku a dát skladbám větší stadiónový rozměr.

Zpětně lze MMXX chápat jako most mezi starší érou Electric Callboy a obdobím, které naplno explodovalo s albem Tekkno.

Tekkno: deska, která změnila měřítko

Album Tekkno vyšlo v roce 2022 a pro Electric Callboy znamenalo komerční i reputační průlom. V Německu dosáhlo na první místo oficiální albové hitparády, což byl pro kapelu historicky nejlepší výsledek. Deska zároveň potvrdila, že recept nastavený na Hypa Hypa a MMXX není jednorázový virální trik, ale plnohodnotná identita.

Skladby jako Pump It, We Got The Moves, Spaceman nebo Hurrikan ukazují různé polohy kapely: fitness parodii, taneční metal, rapovou nadsázku i schlagerově vyhrocený humor. Nico v nich funguje jako melodický středobod. Když kapela žene skladbu do refrénu, jeho hlas je často tím prvkem, který posluchače vrátí z chaosu zpět k zapamatovatelné melodii.

Úspěch Tekkno nelze připsat jednomu člověku. Je výsledkem společné práce celé kapely, produkce, vizuálního týmu a promyšlené online komunikace. Přesto je jasné, že Nicoův vstup byl jedním z klíčových faktorů, které této éře dodaly novou tvář.

Hlas a pěvecký styl

Nico Sallach je v Electric Callboy vedený především jako čistý vokalista. Jeho hlas je melodický, dobře čitelný a výrazně refrénový. Nesnaží se přebít Kevinův scream, ale doplňuje ho. Tam, kde Kevin přináší agresi a tvrdost, Nico otevírá skladbu melodii, emocím a popové přístupnosti.

Jeho nejsilnější stránkou je schopnost spojit moderní metalový kontext s refrénem, který může fungovat i mimo žánr. Electric Callboy často pracují s kontrastem: brutální breakdown proti tanečnímu beatu, absurdní text proti precizní produkci, tvrdý scream proti čistému popovějšímu zpěvu. Nico je v této rovnici zásadní.

Veřejné zdroje nepotvrzují přesný hlasový rozsah v odborném smyslu. Proto není korektní uvádět konkrétní rozsah v oktávách, pokud není doložený spolehlivým měřením. Bezpečné a pravdivé je napsat, že jeho projev stojí na čistém melodickém zpěvu, silných refrénech a kontrastu s extrémními vokály Kevina Ratajczaka.

Psaní textů a autorský podíl

U současných Electric Callboy je důležité, že zpěváci nejsou jen interpreti hotového materiálu. Nico je ve veřejných zdrojích uváděn také jako skladatel a textař. U Hypa Hypa je veden mezi autory a biografické zdroje ho charakterizují jako čistého vokalistu a lyricistu vedle Kevina Ratajczaka.

Tvorba Electric Callboy působí na povrchu jako party chaos, ale ve skutečnosti vyžaduje přesné načasování. Humor funguje jen tehdy, když je hudba opravdu silná. Refrén musí být chytlavý, elektronika musí sedět s kytarami a přechody mezi žánry nesmí působit jako náhodný střih. Nicův podíl je důležitý právě tam, kde se nadsázka potkává s melodickým tahem skladby.

Přesné rozdělení práce mezi členy kapely se může měnit skladbu od skladby. Proto je lepší nepřisuzovat jednotlivé texty pouze jednomu člověku, pokud k tomu není jasný zdroj. Bezpečný závěr je, že Nico je součástí tvůrčího jádra nové éry Electric Callboy a podílí se na vokální i autorské stránce kapely.

Proč s Electric Callboy funguje?

Nico s Electric Callboy funguje ze tří hlavních důvodů. Prvním je hlasová chemie s Kevinem. Kapela potřebuje oba póly: tvrdost i melodii. Druhým je jeho zkušenost z To The Rats And Wolves, kde byl zvyklý na podobný princip dvou vokalistů. Třetím je osobnostní zapadnutí do kapely, která stojí na humoru, nadsázce a schopnosti nebrat sama sebe příliš vážně, ale zároveň pracovat velmi profesionálně.

Electric Callboy nejsou kapela, která by mohla fungovat s frontmanem bez nadhledu. V jejich videoklipech a koncertech se zpěvák musí umět shodit, převléct do absurdního kostýmu, být charismatický a zároveň vokálně přesný. Nico tuto kombinaci zvládá: působí přirozeně, nehraje si na temného metalového hrdinu a přijímá barevný, někdy až komediální svět kapely jako svou součást.

Právě díky tomu se z jeho příchodu nestala jen personální změna, ale skutečná nová kapitola.

Koncertní projev

Naživo je Nico součástí dvojhlavého frontmanského modelu. Kevin přináší agresi, řev a tvrdší charisma, Nico zase melodii, úsměv, komunikaci a refrénovou energii. Na velkých pódiích Electric Callboy fungují jako show, kde hudba, světla, choreografie, kostýmy a humor tvoří jeden celek.

Nicoův koncertní projev je důležitý i proto, že písně Electric Callboy často stojí na masivní reakci publika. Refrény jako Hypa Hypa, Pump It nebo We Got The Moves potřebují zpěváka, který dav udrží a přiměje ho zpívat. V této roli je Nico velmi silný.

Kerrang! v roce 2026 připomněl jeho dávnou zkušenost, kdy jako člen To The Rats And Wolves otevíral pro Electric Callboy a kapela mu tehdy připadala obrovská. O několik let později stojí na podobných pódiích už jako jeden z jejích hlavních hlasů. To je příběh, který působí skoro filmově, ale je doložený rozhovorem.

Hostování a další spolupráce

Nico se kromě domovských kapel objevil také v několika hostujících skladbách. Veřejné biografické zdroje uvádějí například spolupráce Flash Forward – Perfectionist, Breathe Atlantis – Changes, Samurai Pizza Cats – Pizza Homicide, Kalle Koschinsky – Meine Buffalos a účast v projektu Game Two – Die Geschichte der Videospiele.

Pro fanoušky moderního metalcoru je zajímavá hlavně skladba Pizza Homicide od Samurai Pizza Cats. Ukazuje propojení scény kolem Electric Callboy a příbuzných projektů, které pracují s podobnou směsí tvrdosti, elektroniky, humoru a virální energie.

Záliby

U Nicova soukromí je potřeba být opatrný. Veřejně známé a ověřitelné informace jsou poměrně omezené. Biografické zdroje uvádějí, že má dva mladší bratry. Některé rozhovory a profily zmiňují jeho vztah k videohrám; mezi uváděnými zajímavostmi se objevuje i oblíbená hra The Legend of Zelda: Ocarina of Time a účast v pořadu Game Two.

Hudební vlivy

Některé veřejné profily uvádějí, že Nico mezi své pěvecké inspirace řadí jména jako Chester Bennington, Brandon Boyd, Dave Grohl nebo Jacoby Shaddix. Jde o zpěváky, kteří spojují výraznou melodii, rockovou energii a schopnost nést refrén. To dává smysl i při poslechu Nicoova projevu: není to zpěvák postavený na exhibici, ale na srozumitelné melodii a energii.

Vliv Chestera Benningtona lze chápat především ve schopnosti propojit emoci s tvrdší hudbou. Dave Grohl zase reprezentuje přímočarou rockovou energii a schopnost oslovit široké publikum. Jacoby Shaddix a Brandon Boyd ukazují různé podoby frontmanství, které stojí na hlasu, osobnosti i pódiové přirozenosti.

Není potřeba tvrdit, že Nico tyto zpěváky kopíruje. Přesnější je napsat, že patří do širší linie moderních rockových frontmanů, kteří dokážou propojit tvrdou scénu s refrénem pro velké publikum.

Největší význam pro současnou metalovou scénu

Nico Sallach představuje typ zpěváka, který pomohl rozšířit hranice moderního metalcoru. Jeho síla není v póze tvrdosti, ale v kombinaci melodie, energie a schopnosti zapadnout do kapely, která si záměrně hraje s kontrasty. Electric Callboy díky němu nezměkli ve špatném slova smyslu; spíš získali hlas, který jim umožnil posunout se k větším refrénům a širšímu publiku.

Jeho příběh je zároveň ukázkou toho, že hudební kariéra nemusí vzniknout přes noc. Nejdřív školní kapela, potom lokální scéna, Through Your Veins, roky s To The Rats And Wolves, práce ve zdravotnictví, supportování větších kapel a až poté vstup do Electric Callboy. Když přišla šance, byl připravený.

Pro fanoušky Electric Callboy je Nico symbolem nové éry. Pro fanoušky To The Rats And Wolves je důkazem, že i kapela, která se nerozrostla do obřích rozměrů, může být důležitým krokem k něčemu většímu. A pro moderní metalovou scénu je jedním z hlasů, které ukazují, že tvrdá hudba může být zábavná, melodická, taneční a přitom stále energická.

Závěr

Nico Sallach není jen „ten nový zpěvák z Electric Callboy“. Je to muzikant, který prošel roky klubové scény, tvrdé práce mimo hudbu i kapelového hledání, než se dostal do sestavy, kde naplno vynikl. Jeho melodický hlas pomohl Electric Callboy proměnit se v kapelu schopnou spojit metalcore s taneční euforií a oslovit fanoušky napříč žánry. V době, kdy se tvrdá hudba často bere příliš vážně, Nico ukazuje, že profesionalita a humor se nevylučují. Naopak, právě v téhle kombinaci je síla současných Electric Callboy.