Moje TOP dvacítka songů Electric Callboy

Když tu Denča udělala kvíz o kapele Electric Callboy, napadlo mě zveřejnit seznam mých oblíbených songů, protože tato kapela není pro mě jen novodobá moderní tvorba. S touhle kapelou souznívám hlavně z dob Eskimo Callboy.

Electric Callboy jsou kapela, kterou si člověk jen těžko splete s někým jiným (ani se Samurai Piza Cats). Dokážou spojit tvrdý metalcore, elektronickou hudbu, chytlavé refrény, naprosté šílenství i překvapivě emotivní momenty. Jednou vás donutí skákat, podruhé se smát a o chvíli později přijdou se skladbou, která se vám dostane pod kůži úplně jiným způsobem.

Sestavit žebříček jejich nejlepších skladeb proto nebylo jednoduché. Každá éra kapely má své kouzlo a některé songy mám spojené s konkrétními zážitky nebo spíš temnějším obdobím svého života. Následující pořadí je čistě osobní. Nejde o hodnocení technické kvality ani popularity, ale o skladby, ke kterým se nejraději vracím. Původně jsem jsem chtěl udělat TOP 10, ale to prostě u kapely jako je Electric Callboy bylo totálně mimo, protože nejsem fanoušek jednho alba. Nedělím to tady na Electric Callboy a Eskimo Callboy, pro hnidopichy. Takže pojďme na to.

20. MC Thunder II (Dancing Like A Ninja)

Druhé pokračování příběhu MC Thundera je přesně tak přehnané, barevné a bláznivé, jak by člověk od Electric Callboy očekával. Skladba má obrovskou energii a refrén, který se velmi rychle usadí v hlavě. Dancing Like A Ninja je hlavně zábava bez zbytečného přemýšlení.

19. The Devil Within

Temnější a vážnější tvář kapely. The Devil Within ukazuje, že Electric Callboy nemusí spoléhat pouze na humor, barevné oblečení a taneční elektroniku. Skladba má silnou atmosféru a připomíná starší, syrovější období kapely, které má v její historii stále důležité místo.

18. My Own Summer

Electric Callboy dokázali této skladbě dodat vlastní energii a modernější nádech. Výsledek působí tvrdě, sebevědomě a zároveň si zachovává výraznou atmosféru. Dřív to byl song, který jsem si pouštěl pořád. Dnes už tolik ne, ale pořád rozhodně stojí za pozornost.

17. MC Thunder

První MC Thunder je dnes už jednou z typických šíleností Electric Callboy. Spojuje tvrdé pasáže, elektroniku, humor a naprosto absurdní energii. Přesně ten druh skladby, u které si člověk řekne, že tohle by žádná normální kapela nevymyslela. A právě proto to funguje.

16. We Got The Moves

Pro mnoho fanoušků jde o jeden z největších hitů novodobé éry kapely. We Got The Moves má všechno, co udělalo z Electric Callboy světový fenomén. Výrazný videoklip, nezapomenutelný vzhled, obrovský refrén i taneční pasáž, při které je téměř nemožné zůstat v klidu.

Přestože song mám rád a pouštěl jsem si jej hlavně, když vyšlo album Tekkno, kapela má pro mě osobně ještě silnější skladbya a proto We Got The Moves skončila až na šestnáctém místě.

15. Supernova (Piano version)

Pianová verze Supernovy pro mě představuje něco úplně jiného než většina tvorby Electric Callboy. Je jemná, melancholická a emotivní. Vnímám ji jako nostalgickou tečku za působením Sushiho v kapele.

Právě kvůli tomuto významu má v mém žebříčku zvláštní místo. Není to song, který bych si pouštěl kvůli energii nebo tvrdosti. Vracím se k ní kvůli emocím a vzpomínce na jednu důležitou kapitolu historie kapely.

14. Tekkno Train

Vlak, který se řítí bez brzd. Tekkno Train dokonale vystihuje zvuk alba TEKKNO a současnou podobu Electric Callboy. Je rychlá, těžká, taneční a zároveň naprosto absurdní. Přechody mezi jednotlivými částmi působí šíleně, ale dohromady vytvářejí překvapivě funkční celek.

13. Pitch Blease

Pitch Blease patří mezi skladby, které mají výraznou atmosféru starší éry kapely. Je v ní drzost, chaos i typická kombinace elektroniky a tvrdých kytar. Možná nepatří mezi nejznámější songy Electric Callboy, ale rozhodně si zaslouží více pozornosti.

12. Prism

Prism je důkazem, že kapela dokáže být emotivní, aniž by ztratila svou sílu. Skladba postupně buduje atmosféru a nabízí výrazný refrén, který ve mně pokaždé zanechá silný dojem. Není postavená na humoru ani extravagantním videoklipu. Stojí především na emocích. V životě jsem se při rozhodování dopustil mnoha chyb. Měl jsem možnost volby. Buď se vydat vlevo nebo vpravo. Ať už jsem se vydal tam či onam, častokrát to bylo špatně a tenhle song mi to dost připomíná.

11. Elevator Operator

Elevator Operator je Electric Callboy v jejich nejhravější podobě. Skladba je nakažlivá, rytmická a od prvních sekund působí jako pozvánka na další bláznivou jízdu. Dokáže pobavit, ale zároveň nabízí dostatečně tvrdé momenty, aby nezůstala pouze u tanečního vtípku.

10. The Scene (feat. Fronzilla)

První desítku otevírá The Scene ze stejnojmenného alba. Skladba je drzá, energická a má obrovský náboj. Patří mezi písně, které velmi dobře vystihují tehdejší období kapely. Tvrdost se zde střídá s chytlavostí a hostování dodává celé skladbě další výraznou osobnost.

9. Walk On The Thin Line

Walk On The Thin Line patří mezi songy, ke kterým se kurva rád vracím. Má silnou atmosféru, výrazné melodie a dostatek tvrdosti. Není založená na prvoplánovém humoru, díky čemuž ukazuje další stránku kapely. Právě tato rozmanitost je jedním z důvodů, proč mě Electric Callboy tolik baví. Here We Are! Těmito slovy začíná finální část a pro mě je to vůbec nejlepší pěvecký výkon, co jsem v kapele slyšel. Člověk by řekl, že to nezpívá Sushi s jeho hlasově metalovým aranžmá.

8. Rehab

Rehab má zvláštní energii, která se jen těžko popisuje. Je emotivní, ale zároveň dostatečně tvrdá a dynamická. Patří mezi skladby, které ve mně dokážou vyvolat více pocitů najednou. Má výborně vystavěný refrén a atmosféru, která funguje i po opakovaném poslechu.

7. RATATATA (feat. BABYMETAL)

Spojení Electric Callboy a BABYMETAL působilo na papíře šíleně. Ve skutečnosti ale vznikla skladba, která dokonale využívá silné stránky obou kapel. RATATATA je barevná, hravá, tvrdá a neuvěřitelně chytlavá.

Obě kapely do ní přinesly vlastní styl, aniž by jedna zastínila druhou a to je na tom to nejzajímavější. Výsledkem je jeden z nejzábavnějších hudebních crossoverů posledních let.

6. Fuckboi (feat. Conquer Divide)

Fuckboi ukazuje melodičtější a popovější stránku Electric Callboy. Spojení s Conquer Divide funguje skvěle a ženské vokály dodávají skladbě další rozměr. Refrén je obrovsky chytlavý, ale stále zde nechybějí tvrdší pasáže. Je to přesně ten typ skladby, kterou si jednou pustíte a potom vám zůstane v hlavě po celý den.

5. Hurricane

Hurricane začíná způsobem, který může posluchače dokonale zmást. Zpočátku působí téměř nevinně a připomíná pohodovou skladbu, než se všechno zlomí a přijde naprostá destrukce.

Právě tento kontrast miluji. Electric Callboy si zde hrají s očekáváním posluchače a ukazují, že nikdy nevíte, co přijde v následujících sekundách. Závěr skladby patří mezi nejtvrdší momenty jejich novější tvorby. Album Rehab už není taková klasika, na kterou jsme byli u kapely zvyklí, ale Hurrcane se k ní rozhodně vrací.

4. Crystals

Crystals pro mě představuje jednu z nejvýraznějších skladeb starší éry Electric Callboy. Má silnou melodii, emoce i charakteristickou tvrdost. Je to song, který dokáže fungovat i bez extravagantních kostýmů a humoru. Když se song rozjede, přijde mi to jako taková tvrdší nu metalová jumpovka.

Pokaždé mi připomene, že kapela měla vlastní výraznou identitu dávno před celosvětovým úspěchem skladeb Hypa Hypa nebo We Got The Moves.

3. Best Day

Best Day je skladba, která ve mně vždy vyvolá dobrou náladu. Prostě taková uklidňující. Má obrovskou energii, chytlavý refrén a atmosféru, díky které člověk alespoň na chvíli zapomene na všechno ostatní.

Je hravá, pozitivní a zároveň dostatečně výrazná, aby se ani po letech neoposlouchala. Pro mě jde o jednu z nejlepších ukázek toho, jak Electric Callboy dokážou spojit tvrdou hudbu s čistou radostí. A také hlavně zde Sushi má naprosto čistý hlas, což vzhledem k tomu, jak celé nejen toto album zní, tak je to naprostá paráda tam mít takový song.

2. Hypa Hypa

Hypa Hypa změnila úplně všechno. Odstartovala novou éru kapely, představila fanouškům Nica Sallacha a ukázala směr, kterým se Electric Callboy vydají. Výrazný vzhled, taneční elektronika, tvrdé breakdowny a refrén, který okamžitě zůstane v hlavě.

Pro mnoho lidí je Hypa Hypa definitivní skladbou Electric Callboy. Ani u mě nechybělo mnoho a celý žebříček mohla vyhrát. Nakonec však existuje jeden song, který pro mě znamená ještě o něco více. „You’re Gonna Be My Girl, All Night Long” a pak to prostě začne ty bicí, kytary, dunící basa a scream se slovy „There´s a Fire On The Floor”. Prostě naprosté porno!

1. Baby (T.U.M.H.)

Na prvním místě nemůže u mě být nic jiného než Baby (T.U.M.H.). Skladba v sobě spojuje všechno, co mám na starší tvorbě kapely rád. Emoce, melodii, tvrdost, elektronické prvky i atmosféru, která se nedá zaměnit s žádným jiným interpretem.

Možná nejde o největší hit Electric Callboy ani o skladbu, kterou by většina lidí automaticky umístila na první místo. Pro mě je ale výjimečná. Má v sobě něco, co mě nutí se k ní neustále vracet. A právě proto je vítězem mého osobního žebříčku. Jedná se o cover song boysbandu N.S.Y.N.C. a za mě to jedna z nejlepších předělávek vůbec. Kdo by nevěděl, co je zač tato kapela, tak v ní začínal mladý Justin Timberlake a prý to měl být takový nástup za Backstreet Boys.

Každá éra Electric Callboy má své kouzlo

Vybrat dvacet nejlepších skladeb Electric Callboy nebylo jednoduché. Kapela během své existence několikrát změnila zvuk, vzhled i celkovou atmosféru. Starší tvorba přinášela syrovější emoce a chaos, zatímco současná éra staví na obrovských refrénech, elektronice, humoru a dokonale promyšlené vizuální stránce.

Právě schopnost neustále se měnit je jednou z jejich největších předností. Ať už člověk preferuje éru se Sushim, současnou sestavu s Nicem nebo má rád úplně všechno, v diskografii Electric Callboy si téměř vždy najde skladbu, která mu sedne. Věřím tomu, že hudba tehdejších Eskimo Callboy spoustě současným fanouškům Electric Callboy nic moc neříká, protože ten zvuk na ně byl zkrátka až moc tvrdý, než si jejich popová hranice tolerance může dovolit. Někdo naopak jde s dobou a vnímá tu změnu stylu jako tenkrát, když v 90. letech přiešl nu metal, který pak byl na vrcholu. Pokud byste se mě ptali na názor, k jakému období, tak předem bych chtěl podotknout, že obě jsou fantastická. Akorát každá v jiném světlě. A jelikož mám rád vždy tu metalovější část, tak se přikláním k období do roku 2019.