Korn

Intro

Z kalifornského Bakersfieldu vyrazili Korn s podladěnými kytarami, syrovými texty a zvukem, který pomohl zrodit nu-metal. Jejich cesta však vedla přes slávu, závislosti, odchody i návraty.

Jen málo kapel dokázalo v devadesátých letech tak výrazně změnit podobu tvrdé hudby jako Korn. Americká formace se od začátku odmítala řídit zavedenými pravidly metalu. Do těžkých kytarových riffů přidávala hiphopové rytmy, výraznou baskytaru, elektronické prvky, dudy i osobní texty, v nichž frontman Jonathan Davis otevíral témata šikany, samoty, zneužívání a psychických problémů.

Korn se postupně stali jednou z nejvlivnějších metalových kapel své generace. Jejich hudba pomohla otevřít dveře celému nu-metalovému hnutí a ovlivnila skupiny, jako jsou Limp Bizkit, Linkin Park, Slipknot nebo mnoho pozdějších alternativně metalových interpretů.

Zrod kapely v Bakersfieldu

Příběh Korn se začal psát v kalifornském Bakersfieldu. Základ budoucí sestavy tvořili kytarista James „Munky“ Shaffer, baskytarista Reginald „Fieldy“ Arvizu a bubeník David Silveria, kteří spolu působili v kapelách L.A.P.D. a Creep. Později se k nim připojil druhý kytarista Brian „Head“ Welch.

Posledním chybějícím článkem byl zpěvák. Tím se stal Jonathan Davis, kterého hudebníci objevili během vystoupení jeho tehdejší kapely Sexart. Davisův neobvyklý hlas, schopný přecházet od šeptání přes melodický zpěv až k zoufalému křiku, se stal jedním z hlavních poznávacích znamení nově vznikající skupiny.

Korn byli oficiálně založeni v roce 1993. Ještě téhož roku natočili demo Neidermayer’s Mind, na kterém se objevil také raný základ skladby „Blind“. Právě tato píseň se později stala jednou z nejznámějších koncertních hymen kapely.

Debut, který změnil pravidla

Dne 11. října 1994 vyšlo eponymní debutové album Korn. Deska vznikla pod vedením producenta Rosse Robinsona a představila zvuk, který se výrazně lišil od klasického heavy metalu, thrash metalu i tehdy populárního grunge.

Munky a Head používali podladěné sedmistrunné kytary, jejichž hluboký a rozkolísaný zvuk vytvářel tíživou atmosféru. Fieldyho basa naopak často fungovala téměř jako další bicí nástroj. Nad tím vším stál Jonathan Davis se svými mimořádně osobními texty a nekontrolovaně působícím pěveckým projevem.

Skladby jako „Blind“, „Clown“, „Shoots and Ladders“ nebo „Faget“ hovořily k lidem, kteří se cítili odstrčení, ponižovaní nebo nepochopení. Závěrečná skladba „Daddy“ patří k emocionálně nejtěžším nahrávkám kapely a otevřeně pracuje s traumatickými zážitky z Davisova dětství.

Album zpočátku nebylo obrovským komerčním hitem. Úspěch získávalo postupně díky intenzivnímu koncertování a doporučením mezi fanoušky. Časem však začalo být považováno za jednu z nahrávek, které položily základy nu-metalu.

Cesta na vrchol

Druhé album Life Is Peachy vyšlo v roce 1996 a ukázalo kapelu v ještě syrovější a chaotičtější podobě. Deska se v americkém albovém žebříčku dostala na třetí místo a potvrdila, že Korn už nejsou pouze undergroundovým objevem.

Definitivní průlom však přišel v roce 1998 s albem Follow the Leader. Korn na něm rozšířili svůj původní zvuk o výraznější hiphopové vlivy a hostující rapové interprety. Deska obsahovala skladby „Got the Life“ a „Freak on a Leash“, které získaly masivní prostor na hudebních televizních stanicích.

Follow the Leader debutovalo na prvním místě žebříčku Billboard 200. Videoklip „Freak on a Leash“, kombinující animaci s hranými scénami a inovativními vizuálními efekty, získal cenu Grammy za nejlepší krátkou hudební videonahrávku.

Už o rok později Korn vydali album Issues. Také tato deska se dostala na první místo Billboard 200 a nabídla další zásadní skladby, například „Falling Away From Me“, „Make Me Bad“ nebo „Somebody Someone“. Korn se na konci devadesátých let ocitli na absolutním vrcholu a z kapely pro outsidery se stala jedna z největších rockových formací světa.

Temnější zvuk a první změny

Album Untouchables z roku 2002 přineslo propracovanější produkci, elektronické vrstvy a mohutný zvuk. Úvodní singl „Here to Stay“ získal cenu Grammy za nejlepší metalový výkon. Celkově mají Korn na kontě dvě vítězství a osm nominací na ceny Grammy.

Následující deska Take A Look In The Mirror z roku 2003 naopak představovala snahu vrátit se k přímočařejší tvrdosti. Přesto se uvnitř kapely začaly stále výrazněji projevovat osobní problémy, vyčerpání z koncertování i následky životního stylu spojeného s rychle získanou slávou.

V roce 2005 odešel Brian „Head“ Welch. Potýkal se se závislostí na drogách, chtěl změnit svůj život a věnovat se rodině i nově nalezené křesťanské víře. Korn pokračovali jako čtyřčlenná skupina a ještě téhož roku vydali album See You On The Other Side s úspěšnými skladbami „Twisted Transistor“ a „Coming Undone“.

Krátce nato přestal s kapelou aktivně vystupovat také původní bubeník David Silveria. Jeho místo postupně převzal Ray Luzier, který se stal stabilní součástí Korn a svým technickým, energickým stylem pomohl utvářet novější podobu skupiny.

Kapela, která se nebála experimentovat

Korn se nikdy nechtěli stát pouhou kopií vlastního debutu. Bezejmenné album z roku 2007 nabídlo experimentálnější a místy industriální atmosféru. Na desce Korn III: Remember Who You Are z roku 2010 se kapela znovu spojila s producentem Rossem Robinsonem a pokusila se obnovit syrovost svých začátků.

Ještě odvážnější krok přišel v roce 2011. Album The Path of Totality spojilo Korn s producenty dubstepu a elektronické hudby. Výsledkem byla kontroverzní kombinace metalových kytar, elektronických basových ploch a taneční hudby. Na projektu spolupracoval také Skrillex, například ve skladbách „Get Up!“ a „Narcissistic Cannibal“.

Někteří fanoušci tento směr odmítali, jiní oceňovali, že ani po téměř dvaceti letech existence se Korn nebojí riskovat. Experiment zároveň ukázal, že charakteristický hlas Jonathana Davise a kytarový styl kapely dokážou fungovat i mimo tradiční metalové prostředí.

Návrat Heada a znovunalezená chemie

Velkým momentem v historii Korn se stal návrat Briana „Heada“ Welche. V roce 2012 se s kapelou poprvé po dlouhé době objevil na jednom pódiu a následně se zapojil do příprav alba The Paradigm Shift, které vyšlo v roce 2013.

Návrat dvojice Munky a Head obnovil typickou kytarovou souhru, na níž stály nejslavnější nahrávky skupiny. Nešlo však pouze o nostalgii. Korn pokračovali ve vývoji a spojovali svůj klasický zvuk s moderní produkcí a zkušenostmi, které jednotliví členové během let získali.

Album The Serenity Of Suffering z roku 2016 představovalo výrazně těžší a temnější materiál. Následující The Nothing z roku 2019 patří k nejosobnějším deskám kapely. Jonathan Davis na ní zpracovával bolest, ztrátu a bezmoc, které prožíval po úmrtí své manželky Deven Davis.

V roce 2022 následovalo čtrnácté studiové album Requiem. Deska ukázala kapelu v kompaktní a soustředěné podobě a dostala se na první místo amerického žebříčku Hard Rock Albums.

Odchod Fieldyho a další kapitola

Zakládající baskytarista Reginald „Fieldy“ Arvizu přestal s Korn aktivně koncertovat v roce 2021. Původně svůj krok prezentoval jako přestávku, během níž se chtěl věnovat osobním problémům a vlastnímu zdraví. Jeho místo na koncertech převzal Roberto „Ra“ Díaz, známý také z působení v Suicidal Tendencies.

V roce 2026 Fieldy podrobněji promluvil o svém odchodu a naznačil, že se v současnosti považuje spíše za bývalého či vysloužilého člena Korn, přestože možnost budoucího návratu zcela nevyloučil. Členové kapely zároveň zdůrazňují, že mezi nimi a Fieldym nepanuje nepřátelství.

V dubnu 2026 Korn představili skladbu „Reward The Scars“, vytvořenou ve spolupráci s videohrou Diablo IV. Šlo o první novou studiovou nahrávku kapely od alba Requiem a zároveň o první skladbu bez Fieldyho.

Kytarista Munky následně uvedl, že Korn pracují na materiálu pro patnácté studiové album a mají připravené desítky nových skladeb. Kapela tak více než třicet let od svého založení rozhodně nepůsobí jako skupina, která by se chtěla spoléhat pouze na minulost.

Odkaz Korn

Korn pomohli změnit nejen zvuk tvrdé hudby, ale také způsob, jakým metaloví interpreti pracují s emocemi. Jonathan Davis se nebál zpívat o zranitelnosti, strachu, ponížení a psychických traumatech v době, kdy metalová scéna stále často stavěla na obrazu neporazitelnosti a síly.

Kapela zároveň dokázala propojit metal s hip-hopem, elektronikou a alternativní kulturou, aniž by ztratila vlastní identitu. Typické kytarové riffy Munkyho a Heada, perkusivní basa, Davisovy dudy, Rayovy mohutné bicí a nezaměnitelný zpěv vytvořily zvuk, který je možné rozpoznat během několika sekund.

Korn nebyli jedinou kapelou, která se podílela na vzniku nu-metalu. Byli však jednou z těch, které mu daly charakter, tvář a především hlas. Hlas lidí, kteří se cítili odstrčení, nepochopení nebo příliš odlišní pro svět kolem sebe.

Právě schopnost proměnit bolest v hudbu zůstává jedním z hlavních důvodů, proč mají Korn své místo mezi nejvýznamnějšími metalovými kapelami moderní historie.

Koncertní a bývalí členové Korn

Koncertní a studiová spolupráce:

• Roberto „Ra“ Díaz – baskytara

Zakládající člen mimo aktivní sestavu:

• Reginald „Fieldy“ Arvizu – baskytara

Bývalý člen:

• David Silveria – bicí

Studiová alba Korn

• Korn – 1994
• Life Is Peachy – 1996
• Follow the Leader – 1998
• Issues – 1999
• Untouchables – 2002
• Take a Look in the Mirror – 2003
• See You on the Other Side – 2005
• Untitled Album – 2007
• Korn III: Remember Who You Are – 2010
• The Path of Totality – 2011
• The Paradigm Shift – 2013
• The Serenity of Suffering – 2016
• The Nothing – 2019
• Requiem – 2022