STATICA rozdělila fanoušky Avenged Sevenfold. Proč se jí část publika zastává?

Avenged Sevenfold patří mezi kapely, které se nikdy příliš netrápily tím, zda jejich další krok splní očekávání všech fanoušků. Přesto dokázalo překvapivé EP STATICA vyvolat mimořádně bouřlivé reakce. Čtyři nové skladby se totiž od klasické tvorby americké formace vzdalují natolik, že někteří posluchači začali pochybovat, zda ještě vůbec poslouchají stejnou kapelu.

Vedle ostré kritiky se však rychle ozvali také fanoušci, kteří novinku brání. Podle nich nejde o zradu vlastní minulosti, ale o další důkaz toho, že Avenged Sevenfold odmítají přešlapovat na místě.

Čtyři skladby daleko za hranicemi metalu

EP STATICA obsahuje skladby Lights, Statica, Rejoice a Ashes. Celá nahrávka má přibližně osmnáct minut a místo očekávaných kytarových útoků pracuje především s elektronickými rytmy, syntezátory, výrazně upravenými vokály a místy také s prvky inspirovanými hip hopem.

Pro posluchače, kteří od Avenged Sevenfold očekávají pokračování desek jako City of Evil, Nightmare nebo Hail to the King, může jít o poměrně tvrdý náraz. STATICA se nesnaží znít nostalgicky, nenabízí jednoduchý návrat ke starým postupům a místy působí spíše jako experimentální elektronický projekt než nahrávka jedné z největších metalových kapel současnosti.

Právě tato radikální změna se stala hlavním terčem kritiky. Část fanoušků odmítá silné vokální efekty, jiným vadí celková produkce nebo pocit, že tradiční nástroje ustoupily technologiím až příliš výrazně.

Některým posluchačům novinka potřebovala čas

Zajímavá část debaty se netýká fanoušků, kteří si EP zamilovali okamžitě, ale těch, kteří svůj názor změnili až po několika posleších.

V diskusích se opakují zkušenosti posluchačů, kterým STATICA zpočátku připadala chaotická, přeplněná nebo obtížně uchopitelná. Po návratu k jednotlivým skladbám však začali pod nánosem elektroniky objevovat melodické postupy, rytmické nápady a drobné charakteristické prvky připomínající starší tvorbu Avenged Sevenfold.

Obhájci nahrávky proto upozorňují, že nejde o materiál vytvořený pro okamžitý efekt. EP podle nich vyžaduje soustředění a ochotu přijmout, že známý rukopis tentokrát dostal zcela nový zvukový kabát. To samozřejmě neznamená, že si k němu nakonec cestu najde každý. První odmítavá reakce ale nemusí být definitivním verdiktem.

Experimenty nejsou pro Avenged Sevenfold novinkou

Dalším častým argumentem fanoušků je samotná historie kapely. Avenged Sevenfold totiž svou podobu měnili prakticky od začátku kariéry. Syrové metalcorové kořeny postupně vystřídala propracovanější heavy metalová tvorba, klasické rockové vlivy, progresivní kompozice i stále výraznější práce s neobvyklými aranžemi.

Už skladba Lost z bezejmenného alba z roku 2007 využívala nápadné úpravy zpěvu. Deska The Stage později otevřela dveře progresivnějším a konceptuálnějším postupům, zatímco Life Is But a Dream… z roku 2023 ukázala kapelu ochotnou spojovat metal, jazz, klasickou hudbu, elektroniku i téměř muzikálové pasáže.

Z tohoto pohledu nemusí být STATICA náhlým obratem o sto osmdesát stupňů. Spíše jde o další krok na cestě, kterou si kapela připravovala během několika předchozích let. Rozdíl je hlavně v tom, že tentokrát elektronické prvky nepůsobí jako doplněk. Staly se samotným základem nahrávky.

Nová hudba nemaže staré desky

Část fanoušků zároveň připomíná jednoduchou věc: experimentální EP nijak neruší existenci předchozího katalogu. Posluchači, kterým STATICA nesedí, se mohou kdykoliv vrátit k Waking the Fallen, City of Evil, Nightmare nebo kterémukoliv jinému období kapely.

Avenged Sevenfold za více než čtvrtstoletí vytvořili dostatek hudby pro fanoušky různých etap své kariéry. Jedna kontroverzní nahrávka proto podle jejích zastánců nemůže znehodnotit všechno, co jí předcházelo.

Tento pohled zároveň odmítá představu, že by hudebníci měli být navždy svázáni stylem, se kterým dosáhli největšího úspěchu. Kapela může vydat materiál, který část publika odmítne, aniž by tím automaticky zradila svou minulost.

Vedlejší projekt, nebo nová tvář kapely?

Nejasnosti navíc posiluje způsob, jakým Avenged Sevenfold novou hudbu představili na začátku severoamerického turné s Good Charlotte. Materiál zazněl pod označením Statica, přičemž kapela vystupovala v zákulisí a obraz byl přenášen na velké obrazovky v koncertním prostoru.

Na streamovacích službách je přitom EP vedeno přímo pod jménem Avenged Sevenfold. Není tedy úplně zřejmé, zda má být Statica pouze názvem nahrávky, zvláštním koncertním konceptem, nebo samostatnou tvůrčí identitou, pod kterou si muzikanti mohou dovolit ještě větší experimenty.

Nahrávka, která měla rozdělovat?

STATICA pravděpodobně nepřesvědčí fanoušky, kteří od Avenged Sevenfold požadují především silné riffy, výrazná kytarová sóla a návrat ke zvuku nejslavnějších alb. Její význam však nemusí spočívat v tom, zda se zalíbí co největšímu počtu lidí.

Kapela znovu ukázala, že je ochotná riskovat vlastní pohodlí i přízeň části publika. Výsledkem může být odvážná vize, nepovedený experiment nebo kombinace obojího. Jisté je pouze to, že STATICA vyvolala debatu, kterou by bezpečné opakování starých postupů pravděpodobně nikdy nerozpoutalo.

A možná právě schopnost vyprovokovat, překvapit a občas své vlastní fanoušky pořádně naštvat zůstává jedním z nejcharakterističtějších rysů Avenged Sevenfold.