Automaton

Automaton je album, které ukazuje Crashdïet v jedné z jejich nejtvrdších a nejtemnějších podob. Kapela tu zní moderně, agresivně a sebevědomě, jako by si řekla: „Dost nostalgie, jdeme dál.“ A ono to funguje. Tohle je Crashdïet, kteří se nebojí přitvrdit, ale zároveň si drží melodický základ, díky kterému si je fanoušci zamilovali. Tohle album je má vzpomínka na dobu, když jsem bydlel ještě na pražské Letné. Při tamnějších procházkách mi ve sluchátkách tohle album hrálo v jednom kuse.

Zvuk

Deska má industriální nádech, hutné riffy a temnější produkci, která sedí k tématu i náladě. A hlavně — bicí tu ještě nahrál Eric Young, což je slyšet. Jeho styl je pevný, úderný a dodává albu přesně ten typ „švédského betonu“, který drží všechno pohromadě. Lacu Vaarala se přidal až na turné, takže studiový zvuk je čistě Ericův rukopis.

Gabriel Keyes tu působí jako frontman, který už nic nedohání — tady už vede. Jeho vokál je jistý, ostrý a perfektně zapadá do tvrdšího směru desky.

Co tu nejvíc vystřelí

• Together Whatever – hymna pro všechny, kdo se nikdy necítili jako součást stáda.
• Shine On – melodický vrchol alba, který ukazuje, že Crashdïet pořád umí napsat hit.
• Dead Crusade – temnější, agresivní track, který krásně sedí do nového zvuku.
• Powerline – překvapivě chytlavá spolupráce s Michaelem Starrem, která funguje líp, než bys čekal.

Výkon kapely

Crashdïet tu působí jako kapela, která konečně ví, kam chce jít. Tvrdší zvuk jim sedí, Keyes je ve formě a Eric Young drží rytmiku s jistotou, která celému albu dodává sílu. Je to sebevědomý materiál, který nepůsobí jako pokus o návrat, ale jako krok dopředu.