Woman And Children Last

Album, které se nebojí být ošklivé, teatrální a zábavně zkažené.

Když se Murderdolls po letech ticha vrátili s Women And Children Last, bylo jasné, že to nebude jen nostalgické oprášení horor‑punkové estetiky. Wednesday 13 a Joey Jordison tu působí jako dvojice, která si prošla peklem, vrátila se zpátky a rozhodla se všechno zapálit ještě jednou – tentokrát s větší jistotou, tvrdším zvukem a mnohem temnějším úšklebkem.

Tohle album není o tom, jak moc umí kapela hrát. Je o tom, jak moc si dovolí být nepříjemná, teatrální a přitom nakažlivě chytlavá. A dovolí si hodně.

Zvuk

Zatímco debut Beyond the Valley of the Murderdolls byl spíš splašený hororový karneval, tady se jede na hutnější, metalovější vlně. Kytary jsou ostřejší, riffy těžší a Wednesdayův vokál je víc jedovatý než kdy dřív. Produkce je překvapivě čistá, ale pořád nechává dost špíny, aby album neztratilo svůj „garážový“ charakter.

Je to deska, která zní jako noční jízda městem, kde se dějí věci, o kterých se radši nemluví.

Skladby, které definují album

Murderdolls nikdy nebyli o virtuozitě – jejich síla je v charakteru. A tady ho mají na rozdávání.

• My Dark Place Alone – úvodní výstřel, který okamžitě ukáže, že tohle je temnější kapitola.
• Summertime Suicide – melodie, která se vám zařízne do hlavy, i když byste možná nechtěli.
• Drug Me to Hell – nejblíž tomu, co by se dalo nazvat „hit“.
• Nowhere – překvapivě vážnější moment, který ukazuje, že Wednesday umí být i upřímný, nejen teatrální.
• Blood Stained Valentine – přesně ten typ skladby, kde se hororová estetika potkává s popovým citem pro refrén.

Album drží pohromadě hlavně díky tomu, že každá skladba má jasnou identitu. Nic tu nevyznívá jako výplň.

Výkon kapely: dvojice, která ví, co chce

Wednesday 13 je tady ve vrcholné formě – jeho vokál je směs sarkasmu, agrese a teatrálního znechucení. Joey Jordison (RIP) se postaral o většinu nástrojů a je to slyšet: album má jednotný charakter, jako by ho tvořil jeden člověk posedlý vizí.

Je to možná nejvíc „autorské“ album, jaké Murderdolls kdy udělali.

Slabší místa

Pokud vám sedí jejich estetika, album šlape od začátku do konce. Pokud ne, může působit monotónně – Murderdolls se tu nesnaží být žánrově pestrou kapelou. Jedou svůj styl naplno a bez kompromisů. Pro někoho plus, pro někoho mínus.

Závěr

Women And Children Last je album, které působí jako návrat kapely, která už nepotřebuje dokazovat, že je „šokující“. Místo toho se soustředí na atmosféru, temnější melodie a pevnější skladby. Je to dospělejší, ale pořád dostatečně zkažené, aby to byla pravá Murderdolls jízda.

Pro fanoušky horor‑punku, temného glam rocku a všeho, co se směje do tváře dobrému vkusu, je tohle povinná zastávka.

Když jsem album slyšel poprvé, nečekal jsem takový drsnější nášup, jelikož po úvodním albu, jsem čekal něco ve stylu Wednesday 13 alba Fang Bang, což bylo dosti příjemné překvapení. Nakonec to bylo takové předělané Skeletons od Wednesday 13 s tím, že hrubou záplatu dali dohromady dvě osoby.