Kill 'Em All

Když se zrodila legenda

Jsou alba, která definují celý hudební žánr. A pak je tu Kill 'Em All - debutová deska Metallicy, která v roce 1983 odstartovala novou éru tvrdé hudby. Thrash metal tehdy ještě neměl jasně daná pravidla, ale James Hetfield, Lars Ulrich, Kirk Hammett a Cliff Burton je během necelé hodiny napsali po svém.

Na první poslech možná působí syrově, místy až chaoticky. Jenže právě v tom spočívá její kouzlo. Žádná studiová dokonalost, žádné uhlazené aranže. Jen čtyři mladí muzikanti plní energie, kteří chtěli hrát rychleji, hlasitěji a agresivněji než kdokoliv před nimi.

Hit the Lights: Exploze hned na úvod

Album otevírá Hit the Lights a už během prvních sekund je jasné, že se nebude brzdit. Rychlé riffy, Hetfieldův drsný vokál a hlavně Lars Ulrich. Jeho přechody na bicích mě vždycky bavily a právě v této skladbě jsou jedním z důvodů, proč se k ní pravidelně vracím. Nejsou přehnaně technické, ale dodávají písni neuvěřitelnou dynamiku a ženou ji neustále dopředu.

Právě tahle skladba pro mě vždy představovala skutečný začátek Metallicy. Bylo to první kompletní album kapely, které jsem poznal celé od začátku do konce, a dodnes si pamatuji, jak silný dojem na mě udělalo.

Rychlost, která změnila metal

Kill 'Em All stojí na jednoduchém receptu - ostré riffy, zběsilé tempo a obrovská energie. Skladby jako The Four Horsemen, Motorbreath, Whiplash, Jump in the Fire nebo instrumentální (Anesthesia) - Pulling Teeth ukazují, že kapela měla obrovský skladatelský potenciál už na svém debutu.

Obrovský podíl na zvuku alba měl také baskytarista Cliff Burton. Jeho sólová skladba (Anesthesia) – Pulling Teeth dodnes patří mezi nejikoničtější baskytarové momenty v historii metalu a jasně ukázala, že baskytara nemusí být jen doprovodným nástrojem.

Metal Militia jako dokonalá tečka

Závěrečná Metal Militia je přesně tím typem skladby, která uzavírá album tím nejlepším možným způsobem. Rychlost nepolevuje ani na okamžik a samotný závěr vytváří atmosféru připomínající vojenský pochod. Právě tohle zakončení mě vždy bavilo. Člověk má pocit, jako by se po skončení skladby před ním skutečně uzavírala kapitola nějaké kovové armády, která právě dokončila svůj pochod.

Je to jednoduchý nápad, ale funguje dokonale a zanechává po posledním tónu velmi silný dojem.

Syrovost jako největší přednost

Ano, produkce z dnešního pohledu není dokonalá. Zvuk je hrubší a některé nástroje by si zasloužily větší prostor. Jenže právě tato syrovost dělá z Kill 'Em All tak výjimečné album. Metallica tehdy ještě nebyla stadionovou kapelou. Byla partou hladových muzikantů, kteří měli jediný cíl - zahrát co nejrychlejší a nejtvrdší muziku své doby.

A přesně to se jim podařilo.

Verdikt

Kill 'Em All není jen debutem Metallicy. Je to jedna z nejdůležitějších metalových desek všech dob. I po více než čtyřiceti letech z ní cítíte mladickou drzost, hlad po úspěchu a obrovské nadšení z hudby. Právě díky tomu album nezestárlo. Neoslňuje dokonalou produkcí ani technickou precizností. Oslňuje svou energií.

Pro mě bude navíc vždy výjimečné i tím, že šlo o první kompletní album Metallicy, které jsem si zamiloval. A pokaždé, když zazní první údery Hit the Lights, vrátím se zpátky do doby, kdy jsem tenhle hudební uragán slyšel poprvé.